Kdosi kdesi řekl, že "když něco chodí jako kačena, vypadá jako kačena, vydává zvuky jako kačena, tak je to kačena".
Na to naše předstírání nenaletí jenom děti - celé národy to dokázaly. S neblahými následky. Jsme buď od přírody naivní, nebo chceme být klamáni. Psycholog by se na tomto rozboru příčin klamání a nechávání se oklamat určitě vyžil.
Tuším v tom jakousi nezřetelnou paralelu s nějakým "vyšším řáďem", jemuž jednou všichni(?) musíme podlehnout, ale úplně přesně ještě smysl tohohle textíku nechápu. Snad mi to dojde léty... :-)
Tip za částečnou aplikovatelnost na zdejší poměry (ačkoli to tak možná zprvu nebylo míněno).
to se pak táhne celým životem, líbilo - T
Všechno souvisí se vším, když už se do toho jednou pustíš.
Marvine, myslel jsem tím především, že to je o dost složitější a že mi přišlo, že to autorka tak trochu zmixovala, aniž by to skutečně bylo potřeba.
A studovat psychologii dítěte na takovém úseku není dobrý nápad. To musí být už hotovka. Zpočátku tvorby se autor učí, co všechno má napsat, aby čtenář viděl to, co vidí on. Později se začíná učit, co psát nemá, aby čtenáře zbytčně nemátl.
A jak říkám. Tyhle prozaické miniatury mám rád právě proto, že je na nich nejvíce znát, jakou práci si s ní autor dal a když se podaří vybrousit nějaký pěkný šperk, tak je to opravdu zážitek.
Jinak bych samozřejmě neměl ani důvod cokoliv vytýkat.
Dospělí sou jenom přerostlý děti, co si myslí že ví víc a víc zažili. Jinak je to furt stejný. :)
Člověk si musí zvykat od malička...T*
detskej pocit bezpravi... Mnohem neprijemnejsi, nez kdyz je cloveku vic, i kdyz pak teprve jde o vazny veci. T
To se ti přesně snažím říct, že na to stačí mnohem kratší úsek, takže tamto můžeš klidně vypustit.
Myslím si, StvNe, že psychické rozpoložení se dá nastínit i na docela krátkém úseku textu. Stačí pár vět, aby čtenář pochopil...
Ale děkuju Ti. Těší mě Tvůj zájem kritika.
Bohatě stačí říct, že jsi byla nová.
Ostatně na jednu stranu se ti tyhle dvě situace trochu vylučují, protože jestli jsi nová, tak ještě nikdo neví, že se straníš a pokud by ses stranila "ze zvyku", pak bys nebyla nová.
A následné pozvání do hry vyznívá také jinak v obou situacích. Když jsi nová, jde o způsob, jakým se tě snaží druhé děti poznat. Pokud bys nová nebyla, pak by mohlo jít o nějaký druh "šikany".
Psychické rozpoložení - na tam krátkém úseku textu se o žádnou psychologii nesnaž. On to ani čtenář moc nečeká. Naopak čím více text odosobníš, čím více text archtypizuješ, jestli to tak jde říct, tím větší bude mít efekt.
V tomto bodě se totiž dostáváš do situace, kdy si musíš zvolit, jestli chceš psát opravdu jen strohé, perfektně zacílené, prozaické miniatury, nebo jestli si chceš s textem i trochu hrát, pak ale už pomalu začínáš psát povídku nebo novelu.
StvNe, nevím jestli by bez těch vět bylo zřejmé v jakém psychickém rozpoložení jsem se nacházela, že jsem zůstávala stranou, skotačivé hry jsem nechápala. A jak tedy hrníčková hra znamenala pro mě jakýsi stěžejní okamžik...který dopadl fiaskem.
Přesah? Je to o pocitu beznaděje jednoho v právu vůči davu ("davové psychóze") v neprávu. O pravdě, se kterou člověk zůstává sám. O první zkušenosti s tímhle fenoménem.
Chybí mi přesah.
Pak taky nechápu, proč se v textu objevuje infomrace:
děti mě svými projevy uváděly do rozpaků, nerozuměla jsem jim, hrát s nimi mě nelákalo. Tuhle hru jsem ale pochopila hned
Vypustit a nic se nestane. Pokud to tam chceš mít, pak by to mělo mít nějaký význam pro text.
Marvine, Tvoje "promiň" není na místě. Těší mě Tvůj zájem...
Protože Tys to byl...kdo mě znejistil.
Nemůže, když už ji jednou vydá, Marvine. To i proto předzveřejňuju svoje texty, které můžu zatím obměňovat po libosti. Tedy podle citu, nejen mého.
"na to už je pozdě, zdá se"...Marvine, tak to je skutečná bezmoc. A já myslela, že pozdě není nikdy.
krivda, možno prvá, nie posledná...*
děti mají jinak nastavené hranice lži...až s věkem se naučí tyhle fígle...:o)
Marvine, děkuju!
Měla bych se ještě pokusit přidat hodnotu?
Ty jo, ještěže zrušily trest smrti.
Písmák