Na kopci

Jak prokmitnout se mezi prachem na poličce,

ztracenou knihou,

bolavým čekáním včerejšího dne

do živého potoka plného malých rybek?

Průchod pouští byl dlouhý,

to bylo předtím.

Teď vláha dává příslib

nového dne.

Křik volavky,

to jsem já,

se oddělil

a sám si dělá, co chce

Zpívá i křičí,

kdo by ho poslouchal,

ani já o to nestojím.

Raduji se, že dveře do dalších pokojů jsou otevřené,

kdysi se o nich zdálo mé přítelkyni.

Dveře vedou i do parku

do bouřky

do léta

do domu v malém městě.

Z kopce

je vidět do kraje

modlitba za přítomný okamžik

Volavčí píseň.

Snad mohu poděkovat

za to, co od tebe mám.

Jsem zase holka

zvědavě čekající

v blížícím se létě.