BEZ KŘÍDEL

Nechala jsem v komůrce zazdít okýnko. A pak tam to okýnko zase chtěla.

"Tak si to vykliďte, paninko," utírá si nos důležitě řemeslník.

Podávám malému chlapečkovi věci v komůrce nastřádané. Dvě motorkářské helmy, jednu helmu lyžařskou a jednu na kolo, dvoje koule od petangu, starou promítačku, povlak na polštář, pálku na banbinton, staré pouzdro od houslí...

Se zaprášeným pouzdrem běží radostně chlapeček na zahradu.

„Kdo koupil ty křídla? Naučíš mě lítat? Naučíš mě lítat?“

Sedí na bobečku v trávě, nedočkavě se snaží otevřít zrezlé panty.

Chvíli nerozumím a pak mi to dojde. V pohádce o krtečkovi učí lítat zraněného orlíka, křídla mu přinesou v pouzdru od houslí.

Panty povolí a uvnitř pouzdra jen zelené sametové prázdno.

Některé pohledy dětí se nezapomínají.

„Nevadí, zkusíme to bez křídel," snažím se vesele a taky se mi chce trochu brečet.