Vánoční (skoro)sestina

Veselé Vánoce :)

Přikryla střechy bílým kouzlem,

tím kouzlem, kdy dětem radují se srdce,

čarodějná, nespoutaná, Paní Zima,

k našim dveřím natahuje své ledové ruce.

Vypráví se, v ten čas byl zrozen chlapec,

rudá líčka, neposeda, v očích třpytila se hvězda.

 

Hle, první, jasná, na nebi jiskří hvězda.

V tajemné záři adventních svící naplňuje kouzlem;

náš dům, kde vůně pozvedá blaženost srdce.

Klidný večer kolem stolu, za okny tančí Zima;

čas, kdy duše rozjímají a přání dávají ruce.

Táto, honem, sundej sáně: křepčí s nadšením chlapec.

 

Pod jehličím, mezi vločkami, dovádí ten chlapec,

kouluje, sněhuláka staví a čůrá –  ve sněhu žlutá hvězda.

Tuhle dáme mrkev a na hlavu kastrol. Tím dětským kouzlem,

fantazie promění panáka v rytíře zlého srdce.

„Už pojď!“ Volá táta. Hoch pokoří lumpa a kolem zpívá Zima.

Táta chrastí v kapse klíčem, se synkem ruku v ruce.

 

Noc se snáší do ulice, doma teplo hřejme ruce.

Pohladí je vůně ryby, do kuchyně letí chlapec.

Na pekáči cukroví: anděl, zvonek, hvězda.

Bere tady, uždibne tam a mizí jako kouzlem.

U stromečku hledá dárky. Jak poplašený vrabčák bije srdce.

Táta: „Dočkáš se ty, uličníku.“ A venku šeptá zima.

 

Brnky, brnk - z rádia zní Ladovská zima.

Táta s dědečkem už ve dveřích podává si ruce.

Hou, hou, vyje ten tlustý v červeném a Colu pije chlapec;

pak přichází princezna - krásná, na čele čirá hvězda.

Je čas a večeře je na stole. Přání všichni vysloví jako kouzlem.

Hop, krok a skok, u jedličky rozskočí se srdce.

 

Máma líbá tátu, babička směje se od srdce,

vůně Vánoc laská a venku miluje se Zima.

Kluk závodí a radostně smiky dělá s novým autem v ruce.

Přišel čas jít spát, pod peřinou dostane polibek chlapec,

a pro jejich štěstí, nad domem září hvězda.

Na čas půjde spát, aby přišla za rok se svým kouzlem.

 

„Dobrou noc“, dí hvězda, sladké sny pro srdce;

aby Štědrý den kouzlem, viděli jsme jako onen chlapec.

„Dobrou noc“ dí láska, hladí její ruce a venku zvoní Zima.

---