Vánoce s láskou

Spolu v objetí a nejspíš to nekončí

ani nezačíná, pouto důvěry i nadějí.

Ve slovech se nenápadně objevují verše,

ale pak jsi ztracen a ty ztracena,

nenalézáš slova, nedochází ikona.

Ve zprávách myšlenky Pavla Coelha

na rádiu plstěná příšerka.

Myslíš na ni a nemůžeš usnout, neznáš snad lásky

nebo jsi zcela propadnul?

Slovy nenalezneš, lásko neodemkneš

temnoty se snažíš přerážet světlem

ač to někdy smysl nedává

a pro lásku tvou točí se ti hlava.

Hvězdy k ránu neblednou

je věčná zima.

Východ vypaluje slunce přes okno,

láska otevírá dveře,

vybíháš do světa povědomých smyslů

unikáš poutům rozkoše.

Blaženost lásky i dnes hovoří více než pevné objetí

Množství slov vynahradí jeden pohled vědomý,

že já jsem tvůj a já ta tvá,

nic víc nás od zdroje neodtrhává.