Kráva

Kráva zvedla na chvilku hlavu a zadívala se k obzoru.Silueta staršího

trochu jednoduššího vola se rýsovala na večerním nebi. Lhostejně se

ohnala po mouše a dala se zpátky do hodovaní na čerstvé zelené trávě.

Vůl nemel čas na pastvu, pravda sem tam si trochu uždíbnul z louky,

která tak krásně voněla, ale on musel přemýšlet. Takový vůl, ten to

nemá lehké, on to má těžké. Ono přemýšlet je těžké, když všude je

Při myšlence, ze to posral si pro jistotu trochu utrhnul, ale tak

maličko, aby čtvrtý žaludek neřekl. Ono se těžko přemýšlí s prázdným čtvrtým žaludkem, nebo s jakýmkoliv jiným žaludkem, zvlášť volovi.

"To jsem posral", řekl si pro sebe a zadíval se na obzor, kde se

Kráva se pásla už několikátý den. Sem tam po očku koukla po volovi, jestli tam jako pořád je a on tam byl. Byl tam v noci, byl tam ve dne. Možná jí ho bylo trochu líto, ale tohle prostě posral...

"Posral jsem to" řekl vůl a trhnul si trávu pro třetí žaludek, ono se

špatně přemýšlí s prázdným třetím žaludkem, zvlášť volovi. A on musel přemýšlet."Ano, posral jsem to a něco s tím musím udělat", v očích mu zasvítilo jasné světélko činu a tak si zase utrhnul trochu

trávy."Musím něčím odčinit to co jsem udělal, takhle to nemůžu

nechat!".Vůl nebyl moc chytrý, oni volové ani moc chytrý nebývaj,ale při dostatečné spotřebě trávy byl schopen i něco vymyslet a něco udělat."Rozhodně bych měl udělat něco neobvyklého, něco, čím bych dokázal že je mi to líto."pomyslel si vůl,ale nic ho moc nenapadalo a tak se pustil do dalšího trsu šťavnaté travičky.

Venku se pomalu stmívalo a okna statku se rozsvěcela. Kráva na ně

koukala a říkala si ze vypadaj jako ty dobrý kytičky, co tu rostou v

létě. Když byla mladá, tak se pokoušela ty kytky ukousnout, ale to už

je dávno, to byla ještě hloupá kráva, dnes je dospělá

a nějakej vůl si na ni nebude vyskakovat, pomyslela si a

podívala se na obzor. V jasném měsíčním světle tam stál vůl a

přežvykoval. "Vůl", řekla si kráva, ale on přemýšlel...

"Vylezu na měsíc a skočím z něho až k jejím nohám, možná bych ji měl

přinést nějakou tu hvězdu a pak mi možná odpustí...".Vůl přemýšlel

čím dál ti víc a usilovněji, také to posilovalo jeho spotřebu trávy.

"Ještě si ale něco utrhnu...". Vůl nebyl líný, on opravdu chtěl, ale

nápad. On jeden by mohl taky spadnout a tím by byla celá chvíle

zkažená. Něco ale udělat musel, když už to jednou posral tak teď

nesmí bejt vůl a něco podniknout. Rázně vykročil směrem ke krávě. Všude bylo ještě tolik trávy...

Kráva zvedla hlavu, podívala se na obzor,ale vůl tam nebyl. Zmateně

se podívala po okolí. Byl to trochu šok, vzdyť tam ješte před chvílí

byl. Pak ho zahlídla ja stojí o pár metrů dál a prežvykuje. Kráva

spokojeně sklopila hlavu a pásla se dál. Všechno bylo správně...

Vůl se zasekl u jednoho opravdu krásného trsu trávy."Ona ještě počká,

vždyť je to vlastně jedno, tak jsem to posral a co...se neposerem,

ne?". Vůl věděl, že kecá sám sobě. Ono je hrozný když sami ze sebe

děláte vola. "Měl bych možná složit nějakou tu báseň, něco aby

věděla, že je mi to fakt líto. Kytku, rozhodne musim sehnat kytku!"

Chvíli zvažoval jak má asi taková báseň vypadat, ale kdyz došel k

rýmu tráva-kráva tak byl tak potěšen svým výkonem, že si ještě musel

trochu utrhnout. Podíval se okolo. Nikde žádnou kytku neviděl, tak

zase sklopil hlavu. "Stači když tam přijdu a zarecituju tu báseň, to

bude tak akorát" pomyslel si. Vůl byl nadšený, konečně na to přišel.

Vyrazil jakoby lhostejným krokem ke krávě. S každým krokem blíž

zapomínal další sloku básně. Oni volové moc dobrou paměť nemaj,ale

maj dobrý úmysly. Často to jediný co jim zbejvá jsou dobrý umysly...a

Kráva se klidně pásla, když najednou uslyšela vedle sebe tiché

zafuněni. Zvedla hlavu a tam stál Vůl.

Vůl přišel ke krávě a podíval se jí do očí."Promiň..." zabučel tiše

Vůl. Kráva se na něj dlouze podívala...