tobě

Mám chuť napsat ti řádky

A nebráním můrám létat skrz můj apendix,
který slepě jako já,
nenosí brýle.

Představuju si tě                             

Jak kráčíš na předměstí,
ruku v ruce,
se škytavkou.

Nemastně, neslaně...

Svěsit ruce,
hlavu na stranu,
a zanotovat si s rumem
a odloženou marionetou,
jak je všechno na hovno.

A z úst šílence zní dezinfekčně:

„Buď mým erytrocy(i)tem,
budu tvůj antigenní aglutinogen!“

Moje chutě jsou
jak kyselý okurky,
zelený a olezlý,
neposkvrněný.

Jenže se to má tak,
že málokdy sníš to,
na co máš největší chuť.