Průser

No konečně, konečně je to tady! Šťastně zírám na došlý mejl a tvářím se debilně, jako bych vyhrála ve sportce. Však taky že jo, vyhrála, ale ne v loterii.

Dobrý den,

Vyhrál-a jste v soutěži Literární talent 2010 na komunitním portále Pište-povídky.cz.

Rádi bychom Vám předali výhru v podobě dárkového certifikátu na vydání knihy v rámci služby „VYDEJTE KNIHU“.

Proto bych Vás ráda požádala o poskytnutí telefonního čísla, na kterém by Vás kontaktoval náš obchodní zástupce, který Vám výhru předá v městě vašeho bydliště.

Děkuji za odpověď a přeji příjemný den.

S pozdravem

Jana Habáňová
Ředitel oddělení marketingu a rozvoje.

Zálibně pročítám znova a znova, jako bych dostala zlaté tele.

No to se podívejme, tak v místě bydliště předá.

Jsem u vytržení a co si budeme povídat, připadám si jako génius, hříčka přírody, šťastný genetický kokteil, prostě skvost.

Nemám představu jak to asi bude probíhat, ovšem už se vidím, jak si cenu přebírám, všichni mě zvědavě okukují a říkají si: „Ta je ale nadaná.“

Červený koberec jsem zavrhla, to je přece jen trochu moc, držím se zpátky.

Budu se muset hezknout, kdyby mě třeba fotili, ať vynikne má  nebezpečná krása.

Teď mě napadlo, nakonec město by mohlo sponzorovat zbytek knihy. No co, má být rádo, že tu bydlím. Však se nakladatel zmiňoval, že by to nemusel být problém.

To se mi to pěkně rýsuje.

Jen si pořád lámu hlavu, kde vlastně k tomu předání dojde.

„Co myslíš?“ Ptám se manžela.

Zatvářil se velmi zvláštně, dalo by se dokonce říct, škodolibě.

„V knihovně,“ řekl.

V ten moment jsem se málem utopila.

Grog, kterého jsem si zrovna lokla, vyprsknul i nosem. Na monitor a všude kolem.

Zmítaná v poryvech kašle.

Proboha!!!!

To je rána, to je rána!

Totiž, věc se má tak. V té knihovně dlužím knihy už tři roky, ehm.

Ne že bych je chtěla ukrást, to fakt ne, ani náhodou, nejsem žádná zlodějka.

Jsou to však Garyho Jennigse Aztékové, všechny čtyři díly, no.

Jsem si je nejdřív párkrát přečetla, pak sem tam někomu půjčila a on ten čas tak rychle letí.

A jeden rok nebyla amnestie, druhou jsem propásla a najednou jsou to tři roky.

Je fakt, že mi jednou napsali, knihy je možno odkoupit a nebylo to drahé. Něco kolem tisícovky za všechny a ony jsou to bichle!

Jsem to měla v plánu, akorát zrovna, jako na potvoru, insolvence.

Ne že bych jinak korunou smrděla, ale nějak jsem to zaonačit chtěla a přísahám, že na ně každou chvíli myslím, na Aztéky. Tak je důvěrně nazývám.

A teď, todle!

Co si počnu, co?

Možná knihy dávno odepsali a zapomněli na mě, nebudu se zbytečně zviditelňovat.

Ba ne! Mají mě určitě v počítači dobře evidovanou, na nějaké černé listině.

Ještě aby ji tak měli někde vyvěšenou!!!!

Tak nevím co mám dělat.

Kmitnout urychleně do knihovny, odkoupit?

Anebo odevzdat?

Můžu hrát mrtvého brouka a tvářit se, že jsem na to zapomněla jako na smrt a úplně přestala číst.

Božínku, co mám dělat???

Poraďte.