Kamery na každém kroku

Kamery na každém kroku

Člověk jde kupředu a pro své dobro proti sobě. Ty, čtenáři, teď možná sedíš v kavárně s kávou. Jsi schovaný za novinami, tváříš se všelijak dle svého gusta, možná si pro sebe něco mumláš (až bych si myslel, že jsi blázen), ale nejspíš si vůbec neuvědomuješ, že se děje možná něco zásadního pro Tvou budoucnost. Jsi totiž monitorován! My, lidstvo a civilizace, vidíme za Tvou skromnou bariéru soukromí, kterou sis vystavěl v rukou, aby sis od nás odpočinul, aby ses před námi schoval. A co víc? My si to budeme pamatovat! Uschováme záznam Tvého „podivného“ chování na bezpečné místo a až se nám to bude hodit, nám společnosti, použijeme ho pro své potřeby!

Ale ne, možná si vymýšlím, možná moc fantazíruji a chci Tě jen trochu vystrašit. Oddechni si a čti dále.

Je možné, že by se někdy společnost odvážila „pro své dobro“ pomocí dokonalé techniky, ke které jistě spěje, vytvořit takové jakési registry, do kterých by se ukládala veškerá monitorovaná činnost (a té jistě ještě přibude), přiřazená k daným osobám, aby bylo ještě více zajištěno bezpečí, aby společnost dosáhla dostatečné prevence před případnými narušiteli?  (Že by „humánní totalita“?)

Už zase začínám, viď? Když já se o nás, o mě a o Tebe, tak trochu bojím. Já těm lidem, co tvoří společnost (myšleno pomocí zákonů, nařízení atd.) moc nedůvěřuji. Já bych jim rád věřil, že to všechno dělají pro nás. Snad to tak i ze začátku je. Ale člověk se tak snadno nechá svést a ta moc… no to je pokušení. Zapsat se do dějin, ovládat jiné lidi, vkládat jim své myšlenky do hlavy…

Ale ne! Neschovávej se! Já to zas tak vážně nemyslel! Já Tě jen chci upozornit, abys tu společnost trochu hlídal, aby nám to tu všem nepřerostlo přes hlavu. Vždyť kamery se zatím většinou chovají jako naši přátelé, mnohé nám ulehčují a pomáhají nám. Třeba hlídací kamery. Ty jsou dobrým pomocníkem. Ale víš, stejně si myslím, že je jen otázka času, kdy mistři kriminálníci zjistí, jak takovou kameru lehce obejít. A ony zmizí, odeberou se se sklopenými hlavami do šrotu a přenechají místo svým vyspělejším potomkům.

Říkáš, že bez kamer bychom se dneska neobešli? Nejspíš ne, máš pravdu. Ale i kdyby nebyly vynalezeny zrovna kamery, vynalezl by člověk pro tu svou společnost něco podobného. Vždyť on ji má rád a chce si ji zachovat a chránit. Jsme přeci i logon politicon – člověk společenský!

No, tak nebylo to tak zlé, ne? Pokud jsi jen přece trochu vyděšený, tak pohleď na druhou stránku, přečti si rozhovor s nějakým naším tvůrcem společnosti a zjistíš, že oni to přece myslí upřímně!