Řekni mi...

mlčení ale může nekdy víc ublížit, jak pomoci *

jo*

druhá půlka neklidně všední*

Ju Lu t.*

...není to špatné*

Díky.

Tak na mě osobně (si už odmysli ten kritický ocásek) je to takové mentorské, zbytečně moc jakože ponaučující - sebejistě definitivní, uzavřená kapitola, začátek a konec. Deskripce bez možnosti poetického přesáhnutí. A celé je to...jak to říct a neurazit, no prostě takové staré známé. To se jakože nenechávám strhnout emocema, opravdu si to o textu myslím. Zkus se příště vyhnout tomu, že něco musí a že je něco protože. Zkus zůstat nad básní. Dej jí lehkost, možnost se rozeběhnout, ne ubíjející kazatelský tón.

Díky za reakce! :)

ranního cinkání ospalých tramvají, spěchu a tak hrubé všednosti. ***

T*

to, co mas ty, mi pripada az prilis definitivne receno (z pozice cloveka)....

"nevyslovna", nebo "nevyslovena"?---

úplně to cítím *

Moc Hezky Napsáno...I když ten začátek...je takový krkolomný, ale poté je to pěkné...Jo všednost...ta ubijí...

*

Pěkné T*

uplne stejne to citim....T