Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZ deníku
Autor
Floridor
Z deníku
I.
Momentálně bez ženy
Trochu nemocen
Se skoro zařízeným bytem
S rozepsanou povídkou
S hrstkou básní na čisto
Před závěrečnou zkouškou aspiranta
S několika desítkami
odchovaných rybek
které nechce nikdo koupit
Trochu nespopkojený se svými šéfy
Občas týrán výčitkami svědomí
že některé známky ve škole
jsem dostal jen za dobré jméno
II
Potkávám přítele
Má nový gramofon
Shání desky a přenosky
Nadává na mistra ve fabrice
Mluví o anténě na Vídeň
a o své ženě
zase se pohádali při úklidu
Narazil si v baru kočku
Je vdaná a letí na starší
Těší se na nevěru...
III.
Zastavuji se u tetičky
Listuje v programu televize
Těší se na seriál
Pije čaj
Mluví o synovcích
O praní
O tom jak upravila hrob na Dušičky
O tom jak je to hrozné
v domovech důchodců...
Trochu ji lituji
a děsím se toho
že mě to také čeká...
IV.
Míjím přítelkyni
Letí do spořitelny
pro prachy na nový kožich
a pokukuje po lidech
vycházejících ze samoobsluhy
....co nesou
Klaní se primáři
který jde kolem
se psem
a s úsměvem
Napomíná dceru
která kreslí prstem po výloze
Stěžuje si na učitelku hudby
Málo se věnuje dítěti...za ty peníze...
Spěchá domů už týden neprala
Cítím jak je pořád přitažlivá
Jak je pořád nedostupná...
V.
Sedím s přítelem v jeho voze
Jsme u benzínové pumpy:
Z těch tady mám nejlepší auto
Je sice z bazaru
ale je to původně
tuzexový Fiat
Ptám se
jestli se neurazí
když mu řeknu
že je už dost starý na to
aby si ještě hrál na Američana
a on že to bere
Ale já ho i tak uznávám
Oblečený jako šéf stáje Ferrari
Umí svařovat a vyzná se v pojistkách
A s ženami prý nedělá žádné ciráty
Kdysi jsme na tom byli stejně
Ale on se otrkal
a já píši básně...
VI.
Potkávám známou paní
s pěti taškami
co mi říká děťátko
jak se pořád máte
a mluví o své čtyřicetileté dceři
že je pořád unavená
proto nechodí do práce
Čte si o hercích
Poslouchám to už pětadvacet let
VII.
Spěchám do práce
U bývalé věznice potkávám prodavačku
z naší samoobsluhy
Takže mám dobrý mezičas
Ach s tou by se to spalo...
Ale už je tu přejezd
s věčně blikajícími světly
Tak alespoň zde zhřeším
Utíkám přes koleje
jako ostatní
Trochu mě mrazí v zádech
Už jsem zde viděl
ajznboňáckého esenbáka
vybírat pokuty...
VIII.
Stojím pod oknem
podkrovního pokoje
kde jsem měl léta podnájem
Nebožka paní bytná
napínala na půdě záclony
a pekla dorty na svatby
Se strachem vždycky říkávala:
Jen abych mohla dělat
Jen abych mohla dělat
Splnilo se jí to...
IX.
Jdu z nemocnice
Myslím na tu
co mě tam dostala
Vyléčen pětadvaceti velkými penicilíny
Zraněn pětadvaceti jehlami
a dotěrnými dotazy lékařů
...s kým...kdy naposled...
šokovaný společností v čekárně
Ach bože
to všechno za jednu noc
za jednu lásku
za lásku s polovičním “el”
Říkám si:
Nemilovat...?
S komplexem malomocného
se nejistě vracím
do ulic
do práce
domů
X.
Nakupuji v samoobsluze
Už dávno zde není ta
která mě chtěla učit kupovat vejce
ani ta s archaickou zdvořilostí
z první republiky
Ale je tu jiná
se kterou jsem se ještě včera zdravil
ale dnes jsme ji viděl stát s nějakým floutkem
Je to normální
Mohla by být mou dcerou
Nechce se mi ji pozdravit
Pokukuji po ní
jestli zvedne oči od salámů
Zdravíme se...
XI.
Pořád ještě bez ženy
Ale už skoro zdráv
Už jsem dodělal aspiranturu
Už jsem prodal nějaké rybky
Přítel už nemá Fiata
Prodavačka ze samoobsluhy je těhotná
Tetička pořád listuje
v programu televize
Pije čaj
Těší se na synovce
A známá paní
pořád chodí nakupovat
s pěti taškami
a říká mi děťátko
(1982-1983)