Odchod králů

Listopad těžce vláčí mračna
trhá jim cáry oděvů o holé větvoví.
Krajina – houstnoucí, mléčná -
blátivou cestou v mezích vypráví.

Jdeš stezkou z jabloní,
poslouchej příběh, mlhavým klidem sytý,
v závanu ruka sukatá nakloní
dar rudě přemrzlý, vlhkem mytý.

Poslední král stědrého babího léta.

A cesta dál, černavé pelyňky na polích
stráž stojí – snad čestnou,

za rok na sklonku, za rok minulý,
hrdě se rosou lesknou.

 

 

 

 

Krajina netruchlí, je sama sebe syta.

 

Rozumí, nebrání se podzimu
Rudý plod, neutrhnut, dnes rozhlídne se naposled.

 

Korunu složí kmeni do klínu.