O mých zvířecích kamarádech (19)

     Jen okrajově bych se chtěla laicky dotknout tématu kastrace a sterilizace kocourů a koček. Nechci se k tomuto tématu vyjadřovat konkrétně, protože je to věc dvousečná a naprosto individuální. Každý člověk by měl dopředu zvážit všechna pro a proti a pak vyhodnotit situaci a rozhodnout se, zda své zvíře nechat podstoupit tento zákrok. V některých případech to může být vhodné více a v některých méně. Když to zhruba shrnu, tak mezi plusy patří rozhodně to, že se většina kastrátů méně toulá. Kočky potřebují volnost a někdy na ni doplatí. Zvláště kocouři se občas ze svých toulek za mrouskajícími se kočkami už domů nevrátí. Nebezpečí  číhá na jejich, někdy i dlouhých trasách, dost. Nezanedbatelný je silniční provoz, kde velké procento kocourů, ale  i koček a koťat hyne pod koly aut.  Mezi další nebezpečí patří psi, kteří kočky rádi proženou. Pokud se jedná o neznámá zvířata a kočka nemá v blízkosti únik na strom, nebo zeď, může přijít i k úrazu pokousáním, nebo přijít o život.  Pytlácká oka, líčená na zajíce se taky stávají osudnými pro mnoho koček. Jindy může kočka pozřít jed, který nezodpovědní lidé, nechali nastražený na myši a jiné hlodavce a nezabezpečili jej do nádobek k tomu určených, aby jej nemohli sníst jiná zvířata. Nebezpečím pro kočky jsou ale i samotní lidé. Bohužel jsme se svém svém životě setkala i s lidmi, kteří se neštítí po kočkách střílet, nebo je napadnout motykou, rýčem či jiným nástrojem. Prý proto, že některým vadilo, když jim kočky běhaly a nebo hrabaly na zahradě či dvorku. Jiní takovým nepřípustným způsobem „odháněli“ kocoury od svých koček! Mnoho takto poraněných koček přišlo o život, nebo pak byla jejich léčba zdlouhavá a nákladná a utrpěly přitom mnoho bolesti… Pokud se nenaučí kocour, nebo kočka ještě před kastrací toulat po okolí, po kastraci je větší pravděpodobnost, že se bude po zákroku držet víc doma a v jeho okolí. Pokud ovšem zvíře už tento zvyk mělo, je pravděpodobné, že se bude přeci jen občas vzdalovat, ale neměly by to být tak markantní vzdálenosti.

Dalším (a asi i prvotním)  kladem je, že kočky nebudou rodit koťata. Proto také většina lidí kočky nechává kastrovat. Odpadne tak starost co s koťaty. Vím, že udat koťata nebývá jednoduché. Většina lidí buďto už kočky má a nebo jej nechce. Převaha útulků je buďto přeplněna a nebo přijímá pouze psy. Je žalostné, když pak musí taková nechtěná koťata končit jako toulavá polodivoká vyhublá stvoření, která často zemřou předčasně na vyčerpání…  Za hrozné považuju zabíjení narozených (a někdy i starších)koťat, jako např. topením, dušením či jiným drastickým způsobem!!!

Spousta kočičích majitelů oceňuje i to, že kocouři přestanou značkovat své domácí teritorium silně zapáchající tekutinou… Často také kastrátům houstne srst. Kastráti jsou dosti mazliví.

   Také existuje u koček varianta antikoncepčních injekcí, které by měly zabránit zabřeznutí. Je to šetrnější  než operativní zákrok, ale musí se kočka uhlídat, aby nebyla při vpichu už pokryta. V takovém případě by se výsledek minul účinností. Pokud kočka volně chodí ven, je to velmi obtížné uhlídat.

     Na druhou stranu nastíním i záporné stránky kastrace a sterilizace. Tak například – kastráti ve většině případů přibývají velmi rychle na váze (v důsledku nevyrovnanosti hormonů a větší lenivosti). Je potom potřeba velmi dbát na snížené dávky krmiva, často se používají speciální granule k tomu určené. Které ovšem něco stojí, ale je potřeba o kastrované zvíře dbát, neboť je mu to člověk dlužen, vzhledem k tomu, že ho připravil o jeho přirozenost. Není na místě mít radost z obézních zvířat, protože nadváha přináší časem další návazná onemocnění. I zvířata mohou postihnout onemocnění srdce, mozková příhoda, cukrovka a návazně oční komplikace a jiné… Pak to přináší starosti o pacienta a podávání, často i doživotních, léků.

Kastrovaná zvířata nemají možnost si řádně označkovat své domácí území. Když se dostavují jiní kočičí návštěvníci, nezarazí je přirozená označkovaná hranice, která říká POZOR! – tady jsem domácí  JÁ. Kastráti jsou proto vnímáni jako vetřelci a pro jejich klidnější povahu, pak dostávají od příchozích často velmi a opakovaně na frak. Někdy mohou takoví kočičí jedinci trpět i psychickými problémy, protože se v domácím prostředí necítí být jisti. Pokud máme kočky jen v bytě, toto odpadá. Většina koček ale potřebuje určitou volnost a venkovní pobyt jim může chybět. (Jistě není třeba zdůrazňovat, že pouštět zvířata na ulici se silnicí je špatné, vzhledem k riziku nehody. Vždy je vhodné naučit zvíře chodit ven, do odlehlejší strany budovy – pokud je to možné.)

Nezanedbatelné je i  riziko náchylnosti kastrátů na onemocnění močových cest. Více problémů mívají kocouři, vzhledem k jejich užšímu a delšímu močovodu. U kastrovaných zvířat se častěji tvoří v moči „písek“, který může močovou trubici ucpávat. Pak dochází k bolestivému a častému močení, provázeného mňoukáním. Pokud zvíře chodí močit po chvílích a dokonce přestane moč vytékat, došlo už k akutnímu stavu a je nezbytné vyhledat okamžitě veterinární pomoc. Znamená to, že je trubice ucpaná a moč nemůže odtékat. Hrozí otrava a blokace ledvin, která se dá jen stěží napravit. Může pak dojít i k úhynu. Několik takových případů jsem zaznamenala… Navštívit veterináře musíme ale i v případě, že náš kočičí kamarád/kamarádka chodí často močit (moč ještě odchází) a často si olizuje ústí močové trubice a nebo dokonce zaznamenáme v moči krev. Naznačuje to už určitý problém, většinou zánět, vytvořený již právě pískem. Veterinář může trubici pročistit a nasadit antibiotika, která zavčasu většinou zaberou. Tuto léčbu by ovšem měla doprovázet již doživotní změna jídelníčku. Veterinář vám prodá granule určené přímo pro takto postižené kastráty. Jsou okyselené a „rozmělňují onen písek“ – laicky řečeno. Takové granule jsou finančně dost nákladné, ale nelze jinak. Zvíře je musí dostávat aby bylo zdravé. Nelze riskovat jejich vysazení, problém by se mohl opakovat.

   Jak jsem už nastínila, je na každém, aby zvážil všechna pro a proti. U každého může být situace naprosto jiná a odlišnost všech prvků teprve určí výsledné rozhodnutí.

     Tak a teď trocha odlehčení. Zvířata a příroda mě provázely opravdu celým mým životem. Snad jen vyjma studií v Praze, pravda tam moc přírody nebylo. Ale vzpomínám na ten krásný čas velmi ráda. Užili jsme si hodně legrace a dobrodružství.. Vlastně se dá říci, že ani to nebyla vyjímka. Nebydlíme daleko od Prahy, takže jsem každý den dojížděla domů a doma už na mě zvířena i příroda kolem čekali.

     Dneska jsem z okna pozorovala pět kroužících kormoránů nad blízkým potokem. Ještě nikdy jsem je tady nezaznamenala, bylo fajn je pozorovat. Když mě v tom vyrušilo škrábání na noze. To mi naše vodní želva Pižmína lezla na nohu. Tím mi vždycky chce říct, že ji mám vrátit do terárka do vody. Pouštím ji proběhnout ven a když chce domů, jde k teráriu a škrábe na něj a když ji zrovna nikdo nevidí, přijde si pro nás. Dívá se nahoru do očí a snaží se na mě šplhat, to už vím že chce domů.

Když se stane, že se želva převrátí na krunýř, většinou se dokáže sama pomalu dostat zpět na nohy. Někdy dřív, jindy jí to dá zabrat. Ale v ojedinělých případech, kdy je želva buďto slabá po zimním spánku, nebo je převrácena za nepříznivých okolností, může se stát, že se jí nepodaří se otočit. To je pak nebezpečné. Želva sice nedýchá v jednom kuse, jako my, ale hrozí jí udušení. Jak se usilovně snaží se otočit, vydává hodně energie. Želva se snaží otočit až do úplného vyčerpání energetických sil.

     ..Tak mě napadá, želvy přežívají už z dob pravěku (podobně jako například jiní plazy a ještěři, žraloci, vážky aj.). Bylo by škoda, kdyby některý z těchto živočichů, měl svůj pobyt na naší Zemi náhle ukončit, jak se tomu neustále děje. Ale nejde jen o zmíněná zvířata, nýbrž o všechnu faunu a flóru. Každé sebemenší, zdánlivě zanedbatelné narušení ekosystému, může mít ve své konečné fázi nedozírné následky, neboť v přírodě spolu vše souvisí a navazuje na sebe. Proto je důležité přírodu a živočichy ochraňovat jako celek, ne jen vybrané druhy…..