Nepřísloví

Něžností zvonků drobné konvalinky

vyhaslých krbů chlad dosud na tváři

tak vtesán verš mramoru do vzpomínky

návštěvou stálou když v mém jsi skicáři

Pramálo plodů zbylo na dožínky

tvých očí hvězdný jas unikl hvězdáři,

not smutku chorál znají osnov linky,

nám v sadu květy již zvadly v předjaří

Kdo sejde s očí, sejde prý i s mysli,

pradávný lidu hlas děl nezávislý

Teď odmítnout chci tu bohapustou lež

Dvě duše básní jen o sebe křísly,

zdí konspirace hnány do trojčíslí

S očí mi sešla jsi, s mysli nesejdeš!