Aurelia

Lstivost mne samého hryže do tužky

a jediné co zanechává

moudrost co jsem nechtěl

zarývá

Do mého potrubí

plného citu

co výrazně potlačil jsem

v nutkání jen bdít

Oči

co nedají spát mému nitru

kdyby jen neviděly

tma vně by prosvitla, snad

Vroucí pohledy, pozdravy, psaní

Vám všem co nabili jste

patronu s nadepsanou cedulkou

Budu Vám mávat

nejsem tu s Vámi, totiž

však připoután lanem

hledím Vám do vln