Němá společnice

Byla tak výřečná,

zprvu moc milá.

Byla jak skutečná,

hotová víla.

Ruku mi podala,

já neváhal chvíli.

Jak přítel se tvářila,

pocit můj sílí.

Z ničeho náhle však,

duší mou křižuje.

Všechno to krásné v ní,

stínem svým zakryje.

Vkradla se hluboko,

našla v ní bytí.

Lásku a sny,

na prach teď drtí.

Neskrytou němotou,

všechno v ní zabila.

Kéž by ta příšera

ve mně už nežila.

Na lásku občas jen,

myšlenka proletí.

Je to snad každý den,

skoro jak  prokletí.

Je jako posedlá,

řídí své misky vah,

duši mou osedlá,

prachsprostý psychovrah!

Jsem jejím otrokem?

Je mi už souzená?

Přišla tak před rokem,

stařena odporná….