Zakutálej nás

Černě

Slyším hlas co křičí

Unaveně

Stromy a keře a hlavně stromy

Oživují

aspoń na chvíli ty pocity

Bude pokračovat něco dál?

v mých genech promíchaných sedí dítě

                    odráží se od skel a opakuje stejné věc

                    kutálím se s ním

 Kutálej nás s kamínky

   někam do ztracena

Do zrcadel

Do moře

Do jezera

Do Rakouska třeba

A nezastavuj

ať to přehluší ty  pocity

( unavené šílené)

Kutálej nás

do smíchu

Zakutálej  daleko

 -  unavenou slabost

zakutálej nás

                      do řeky

                     vlny se sčeří pocity

kameny si seřadíme

podél barev

stěny se zbarví do nich

 a my už konečně

                             ZAKUTÁLÍME SE