TyrkYS

Denně maluji den potem

barvami z víry a touhy

ty jsi mého štětce hrotem

já lásko- plátnem pouhým

Když slunce hoví za mrakem-

a vítr lesy hladí

tys prvním ranním zázrakem-

ty ve mně seješ mládí

Když pravda ztrácí rozum-

a rozumní lžou si

ty odvracíš mě úrazům-

temno ve mně rdousíš

Když má duše puká tíhou-

a zdá se bytí zpečetěno

tys rozevřenou moudrou knihou-

oporou a nosnou stěnou

A tak zde dále buď a-

mysl mou líbej,

zři mé touhy,

tři se a hlídej

-mě, od všednosti strouhy.