Ples

„Pojď,“ řekl a táhl ji za ruku pryč. Líbilo se jí to. Chtěla ho poslouchat. Byla hodně opilá. Bylo jí jedno, co dělá. „Kam jdeme?“ zastavila se náhle a zkoumavě se na něho zadívala. Pozvedla obočí a čekala. Jenom ukázal hlavou doleva.

Opřel ji o zeď. Okenní parapet, asi tak metr a půl nad zemí, ji tlačil do zad, ale bylo jí to jedno. Snad poprvé se líbala s otevřenýma očima. Musela kontrolovat, kdo jde. Jestli ji někdo nevidí. Okolo chodilo hodně lidí, ale rozhodně ne tolik, jako o patro níž, za závěsem.

Tam to její nervy nevydržely. Nesnesla pomyšlení, že za tou hnědou těžkou sametovou látkou je sál plný lidí, zatímco on jí líbá nahé prso. „Promiň, já... já nemůžu, tady fakt ne,“ sklopila smutně oči a dívala se mu na hruď. Kousala se do rtu a občas zavrtěla hlavou, jako by nechápala, co vlastně dělá a proč to dělá. „Jo, to je rozumný,“ pokýval chápavě hlavou. Ale přesto ji už o půl minuty opět nestydatě dráždil. Tak strašně nechtěla a zároveň chtěla, aby to dělal. Toužila po něm, hodně. Věděla, co od něj čekat. Vysokou úroveň, diskrétnost. Přesto strach z odhalení vítězil nad touhou.

Tady to bylo trochu jiné. Přejížděla nohou po jeho lýtku, občas trochu přitlačila, vysoký podpatek mu poškrábal nohu. Odstrčila ho. „Co?“ pohladil ji po ruce a pozvedl k ní hlavu. V podpatkách byla vyšší než on. Opět zavrtěla hlavou, tak jako dole. Myslela, že už to skončí. Chtěla to skončit. Nechtěla se už víc bát, že je někdo uvidí. „Půjdeme tam...“ „Ne, tam teda rozhodně nejdu,“ zaprotestovala. Přeci nemohla jít na pánské záchodky. Jako nějaká děvka, levná kurva, které je jedno, kde a s kým si to rozdá. Přesto ji přesvědčil.

Dveře do jediné kabinky šly špatně zavřít. Drhly. To bylo jediné štěstí, jinak by je mnohokrát navštívili. Zajel jí rukou pod šaty. „Neříkej, že máš podvazky,“ pousmál se potěšeně. Místo jakékoli odpovědi ho políbila. Moc nemluvila. S ním nikdy. Ani s jinými. Říkala jen to nejnutnější.

Kousala se do rtu, nemohla naplno vykřičet to, co cítila. A to ji nebavilo. Přesto ztratila pojem o čase a začala se mu podvolovat. Napětí mizelo.

Její ruka rychlostí blesku přitáhla dveře. Někdo tam chtěl jít. Opět si plně uvědomila, co dělá, kde je. Tak moc se jí to nelíbilo. Pak bylo ticho, odešli. Zas na něj dostala chuť. Omotala svoji nohu kolem jeho a pevně si ho přitáhla k sobě. „Je dobře, když holka ví, co chce,“ zašeptal. Nasměrovala jeho šikovnou ruku na svůj klín. Sex mu ale odmítla. Nehodlala to poprvé dělat na pánských záchodcích.

Opilí mladíci na ně něco pokřikovali. Nevěděla co. Bylo jí to jedno. Cítila jen hanbu za to, co dělá. Chtěl vyjít ven z kabinky a umravnit je. Ale zadržela ho. Nechtěla, aby šel ven. Mladíci se uklidnili, někteří odešli. A potom utekla. Ztratila se mu v davu. Oběma bylo jedno, že se nemůžou najít. On, vždycky v obležení dívek, ona, poutající na sebe pozornost. Nepotřebovali se.

Seděla sama v poloprázdném sále. Viděla ho bavit se s jinou. Ušklíbla se a zavrtěla hlavou. Už zase sem ho dostala, pomyslela si. Ne, to on dostal tebe, odpovědělo jí její pochybovačné já. Já dostala jeho, plánovala jsem to, dlouho.

Ale nebyla z toho nadšená. Vůbec. Pociťovala strach z odhalení. Co když je viděl někdo známý. Pak ho vyhledala na parketu. Vedle tancovaly její kamarádky. „Ani slovo,“ zašeptala mu do ucha v krátké pauze. Usmál se na ni. Pak definitivně odešla. Bez rozloučení, s dlouhotrvajícím pocitem viny.