O slušnosti a neslušnosti

      Karel Čapek se v jednom ze svých článků pro Lidové noviny ze třicátých let minulého století zabývá i vnějšími projevy tehdejší morálky. Tentokrát nikoli občanské a politické, ale morálky nepřenesené, jako modelu chování, k němuž patří hlavně intimní pohlavní praktiky. Té morálky, jež se vztahuje ke slušnosti paní a dívek a též pánů. Je to odvěký způsob chování, ona klasika, co ukázat, co skrýt, na co se podívat, od čeho zrak odvrátit, jak zacházet s nahotou a jejími excesy, jak ji šířit nebo nešířit slovem, písmem i obrázkem. Popudem k mentorujícímu textu pana Karla Čapka byla jedna kombinačka, co ji spatřil v magazínu v trafice na pohledné dívce dělající reklamu pro tento druh ošacení.
      „Kousek triviální látky na luzném těle předestřen oku čtenáře evokuje jeho chtivé pohlédnutí k delikátním místům manekýny, neboť jsou touto průsvitnou tkaninou jen spoře schovaná“,všímá si pán novinář a spisovatel, rozpoložen tou necudností.
       “Za mého mládí by to bylo zcela neslýchané“, připodotýká k úspornému ošacení intelektuál a zdrženlivý muž Čapek. A podle všeho by byl potěšen, kdyby ženské tělo bylo pozahaleno několika vrstvami rozličného šatstva. „Slušnost by,“ podle něj, “nevzala za své a fantazie mužů by nebyla takto překotně jitřená. Měli by dosti času na opravdové zaujetí půvabem ženy a přiměřené rozvinutí zájmu o něj. Mohlo by se fantazírovat, toužit a dychtit povlovně, jak se patří před tím, než se v tomto živném prostředí vyvine hlubší vztah a vytvoří se opar touhy a chtění o správné síle a hustotě.“
       Dnešní ubývající Čapkovi čtenáři už nedokáží potlačit údiv nad hubováním slovutného spisovatele a novináře nad takovou drobností.Z medii a počítačů se na ně valí nahota v tisíci - i nejrafinovanějších podobách. Nahotinky jsou běžnou částí života a jsou obory, jako reklama, kde už to bez nich nejde. Detailní záběry pohlaví a všeho okolo jsou všedností, k níž mají přístup i útlověká děcka. Děvčata jakoby ztratila jakýkoli ostych, jakoukoli upejpavost a křesťanský stud, které bývaly jejich odvěkou oporou a výbavou, jakož i účinným nástrojem v zacházení s muži. Nemluvě už o pornografii, nejhlubším poklesu mravů, která (jaká hrůza) je pokládaná za všední kratochvíli a ničím výjimečný sexuální děj. Modus vivendi ve společnosti ji pojal i se všemi sexuálním rozvernostmi jako záležitost docela legální a obvyklou.
      V písmech biblických je několik textů, které popisují a odsuzují pokleslou pohlavní morálku ve starověku a zlobu demiurga nad ní (Sodoma, Gomora). Zda povede dnešní necudný svět k podobným malérům a trestným výpravám Hospodina, lze stěží předvídat, stejně jako je obtížné předpovědět další vývoj děsivě překotného a měnícího se světa. Předpokládám, že Hospodin bude více zaměstnán všeobecným poklesem morálky spojeném s jinými neřestmi, nikoli jen sexuální morálky samotné. Udeří-li, bude to spíše vyvoláno celým komplexem úpadku lidstva.
Jisté je, že jsme všichni sexuální bezprostředností a odchodem studu a zdrženlivosti přišli o zbožnění mnoha žen, o sny, o romantiku a poezii, které se vždy vznášely v blízkosti magické síly a moci pohlaví.

25.ledna 2011