Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seK.O.U.L.E. - zpráva
Autor
Lan
Když jsem se dozvěděla o těžké závislosti jejího syna na heroinu, byl to pro mě šok.
Vybavila se mi vzpomínka. Povídáme si, smějeme se, naši chlapečkové drandí kolem nás na tříkolkách, když si všimneme, že jeden chybí, že drandí jen ten můj.
Panika, křik, volání.
Odvážný zvídavý Lukášek si vyjel „do světa“.
Ocitl se až samém dně.
Dala výpověď v zaměstnání, naložila do auta zdevastovaného syna a věrného psa. Labradorka se usadila vedle apatického vyhublého chlapce, olízla jeho tvář. Tvář, která se mu nepodobala.
Odjela se synem a se psem na chalupu, na samotu uprostřed lesů. Krásná, statečná, ještě mladá.
O dnech a týdnech, které následovaly, nikdy nikomu nic neřekla.
Podařilo se jí nemožné. Po několika měsících vrátila syna životu.
Ten večer, kdy poslala tu šťastnou zprávu, přijela jejího syna navštívit kamarádka, která náhodou projížděla krajem za svou babičkou. Než ji k synovi pustila, povídala si s tou dívkou dlouho. Zdála se jí tak nevinná. Jeho první návštěva od chvíle, kdy se ocitli sami uprostřed přírody.
Nad ránem vzbudil ji děsivý štěkot labradorky. Srdce jí zběsile bušilo, když se zatajeným dechem otevírala dveře synova pokoje.
Ještě dřív, než spatřila injekční stříkačku vedle nehybného těla na zemi, věděla, že srdce jejího jediného syna už nebije. Že už bít nebude.
Ráno jsem četla večer odeslanou zprávu:
„Myslím, že jsme z toho definitivně venku…“