AKO VNÍMATE ŠŤASTIE?

Štěstí? Maže se to na chleba? :-(

...nečetla jsem názory nad sebou - tak je možné, že se bude opakovat... myslím, že člověk každý vnímá štěstí naprosto rozdílným způsobem, co je krásné a příjemné pro jednoho, může být úplně obyčejné pro druhého..ale mám za to, že když je někdo opravdu šťastný, tak to pozná sám, cítí to... nemá cenu nad tím uvažovat...stejně na to nepřijdeš..:) ...ale toto dílko je staré rok a tak Tě tato otázka už možná přestala trápit..;o)

Sidonius, vďaka za príspevok. Aj za doporučenie. Keď sme už pri mysliteľoch, prišiel mi na rozum Camus a jeho ABSURDITA ŽIVOTA, ktorú keď si uvedomíme a zžijeme sa s ňou, mali by sme byť schopný povzniesť sa nad ňu a tým by z nás spadlo (zbytočné) bremeno. Možno je to podobný postup, iba povedaný inými slovami.

Předem se omlouvám pokud řeknu něco, co už bylo řečeno, ale nemám chuť číst všechny ty plky, které se netýkají daného tématu (jako by se nedaly řešit soukromými dopisy!). Myslím, že člověk by se neměl za každou cenu snažit být šťastný, protože právě to je paradoxně spolehlivá cesta, jak toho nedosáhnout (tedy pokud nepokládáte za pravé štěstí porci hranolek ke dvěma hamburgrům zdarma). Je třeba jenom hledat svům smysl ve světě vezdejším a naplňovat ho. A smířit se s tím, že se nám ho nikdy nepodaří naplnit beze zbytku, stejně tak jako se nám nikdy nepodaří být absolutně šťastní. Nekonečno patří k našemu životu víc než si uvědomujeme... (P.S: Jako studijní literaturu doporučuju Seneku a Fromma, sektář nejsem.)

Samozrejme moji, nebot ti jsi plny svetla poznani a harmonie.

Pizi: Mé nebo tvoji? :-))

Mozna by harmonii dopomohlo kdyby ses na konci kazdeho prispevku nechechtal.

Robynson-i tobe preji krasny vecer.Tak krasny, jak si prejes Ty sam.

Robynson, potesilo by mne, kdybys mne prestal nazyvat "moje milovana",protoze se necitim byt Tvoje.Jak uz jsem Ti napsala , toho, ze me mas rad si vazim, pokud je to uprimne.A k tvoji poznamce-nerozumim, proc by na muj workshop chodili lide, kterym to nic nerika.To neznamena, ze je vyclenuji.Ja vlastne vubec nerozumim tomu, pro se na to ptas.

To je to nejmenší, co pro tebe mohu udělat. Ovšem že nejsi moje, jsi svá jak jen možno a velice si toho vážím. Ostatně tak jak ty myslíš Tvoje nebo Moje já neuvažuji. Lidé nejsou věci. Ano, má láska k tobě je upřímná. Ptal jsem se pouze (mohu z opakovat, jsi asi unavená) jestli mohou prijít i ti, kteří četli, ale kterým se nelíbylo. To že se mi něčí dílo nelíbý, neznamená, že mi nic nemůže říct. Naopak, taková díla mne zajímají nejvíce. Zajímají mě jejich autoři. Studuji je, je to moje zaměstnaní. Ale jelikož píšeš, že je nevyčleňuješ, tak je zbytečné o tom více hovořit. Doufám že se mi podařilo ti vysvětlit, proč se na to ptám a rád bych tvoje milá Katerl, aby jsi i nadále byla plna klidu,míru, harmonie a vstřícnosti tak jako doposud, protože to je to jediné, co mi tu občas chybí. Krásný večer :-))

Pepo, zdravim Ta a dakujem za kritiku mojej prace.Velmi ma potesila Tvoja navsteva. Ties sa mi paciako prejavujes radost z vlastnej existencie a aj vo mne to vyvoláva radost. Ak mozem rada bysom zareagovala na tvoju vetu:Lenze vedomie musim vzdy zameriavat tymto smerom bez kontroly sa otoci inym pohodlnejsim... Ked mi dovolis, poviem Ti ako som to s tymto mala ja.Tiez som mala pocit, ze MUSIM SA KONTROLOVAT aby som nechodila pohodlnymi cestami a zrazu som pochopila, ze ma to vysiluje stale kontrolovat.A tak som tu kontrolu pustila , nech si to robi co chce.A vtedy som pochopila, ze moje uzkosti nepramenia s toho, ze nemam silu sa stale udrziavat v pocitu stastia, ale ze vlastne neviem, co v skutocnosti moje vedomie potrebuje aby stastnym bolo.A tak som to zacala skumat a prisla som na to, ze je to nieco zcela iné, nez som si cely zivot myslela.Teraz to mam opacne-musim sa nutit plnit svoje skutocne zelania,namiesto toho , abysom vyhladávala "Tazke"cesty.A musim povedat, ze byt k sebe laskava je niekedy tazsie ako najtazsia cesta.No pochopila som, ze ked sa nenaucim byt laskavou k sebe, nenaucim sa to ani k druhym. Ano a este k mojmu auditoriu-budem v březnu otvarat Workshop zamerany na pracu o ktorej pisem.Keby si chcel, si srdecne zvany ako aj vseci, ktori si moju pracu precitali a pacilo sa im. Maj sa, zelam ti krasny koniec aj zaciatok.

Doufám, že zvaní jsou i ti, kteří přečetli a nepacilo moje milovaná katerl.

Katerl: Takže uvedomenie seba samého ako šťastie; to beriem. A skúšam to, a niekedy sa mi to darí. Lenže vedomie musím vždy zameriavať týmto smerom, bez kontroly sa otočí iným, pohodlnejším... Chcem tým povedať, že ak šťastiu rozumiem takto, musím si ho uvedomovať nepretržite, inak mu prestávam veriť. Preto je to (aspoň niekedy určite) vypätie síl a z toho prameniaca únava, ktorá mi dovoľuje pochybovať, preto sa snažím nájsť iné - ľahšie cesty. Avšak zabúdam, že práve táto cesta námahy môže byť pravá. Práve pre námahu... Šťastný môže byť každý. Môže. Aspoň vidíme, ako málo ľudia niekedy vedia - šťastie na dosah ruky a predsa nie v ruke. Ale už tá samotná možnosť vnáša rovnosť ako záruku prirodzenosti. A to je veľká vec! A ja som šťastný napríklad v tejto chvíli. Keď píšem tieto riadky. Prečo? Nejdem hľadať hlboko, lebo aj takto mi stačí; že SOM.

Ovšem být spokojen pouze se samotnou skutečností že jsem je někdy velice náročné. Hodně štěstí všem, kteří se o to pokoušejí :-)))

Ano.To jsem rád :-)) Mimochodem, není pocit štěstí pouze větší množství dopaminu a serotoninu vyplaveného kdesi v našich mozcích? A kdo to řídí? A proč bych si ho nemohl vyplavovat tak trošku furt? :-)))

Zodpovědný si pouze za vlastní život. Je jenom na tobě, co z něj uděláš. Sám na tento svět přišel jsi, sám z něj odejdeš. Je dobré vědět co se svým životem udělali ti ostatní. Je tolik možností (mnohem, mnohem později zjistíš, že je vlastně jenom jedna :-))

Dobry den,Pepo, nemyslim si,ze by clovek o svojom stastí nemohol vediet.Ja napriklad o nom viem.Som stastnym clovekom.Uvedomujem si to stale apreto stastie sa mi poji s vedomým.Neznamená to, ze nikdy nesmůtim, lebo to by potom bolo falosne stastie.Ale aj ked smutim , tak o sebe viem a z toho som stastna. Aj mne sa paci, ze si otvoril tuto temu. Nemyslim si ako Pizi, ze stesti vznika vnutri tvojej hlavy ,ale v nutri teba celeho.Zbytok tela z toho nevypustam.Ale souhlasim s nim, ze rozhodnuti byt stastnym ma clovek vo svojich rukach.Iba nie kazdy pozná ten zposob ,ako sa k tomu dostat a mnohy co aj zpoznaju, tak ucuknu, pretoze to nieje vobec jednoduche.Ano,aj s Robynsonom suhlasim-clovek nemusi nic,albo tiez-moze vsetko.

já jsem šťastnej a vnímám to pozitivně.

Nejůžasnější zjištění (alespoň pro mne) je to, že člověk nemusí nic. Ovšem není lehké k tomu dospět.Mnoho pádů a bolesti :-)

Piži: Hľadanie šťastia nás musí viesť do vnútra - súhlasím. Ak vôbec hľadať... Tvoj pohľad sa mi páči; dodávaš mi odvahu. Dědouch: Krása! Váž si života. Ale myslím, že keď vravíš, že si šťastný, tak Ti to už pripomínať nemusím... Robynson: A čo zodpovednosť?

Pokud hledas stesti vne sebe, mas smulu. Pokud veris, ze stesti je odpovedi na to, co se deje kolem sebe, tak jsi odkazan na okoli. Pritom stesti prece neni zavisle na vnejsku. Stesti vznika uvnitr tve hlavy a jsi to ty, kdo ma k dispozici vsechny tlacitka, kterymi se stesti zapina. Je valka? No a co? Proc bych nemohl byt stastny? Copak tim, ze budu mit deprese z valky se stanu lepsim, nez bych byl kdybych mel jan tak pro nic za nic radost?

Bříza: takže vlastne nie som; niekedy to skúšam takto a je to fajn, ale neviem dlhodobo. Kafka: pravda pravdúca, no niekedy sa nedá tak ľahko, samo sebou. Naso: "keď " - je ich skutočne veľa, ale tie medzery medzi nimi... zolli: síce to nie je recept... 100 bodov Všetkým vám ďakujem, že ste sa vyjadrili. Vaše postrehy ma obohatili, aj keď vždy si to možno nepripustím.

fo je to ftěftííí - mrrfka jenom žlatá nebýt vůbec (uvědomit si, že vlastně nejseš, a jaký že to máš štěstí, že i přesto jsi se narodil !!!) - potom budeš šťastný (ale od Monty se dočkáš výtky, že jsi společensky nepoužitelný - s tím počítej !!!) :c)

nechci filozofovat... šťastná, když miluju...

kafka to povedala krásne! Šťastie keď miluješ, šťastie keď si milovaný! Naso si myslí, že šťastie nachádzame v tých najbanálnejších veciach, v drobnostiach dňa, v úsmeve známych a neznámych ľudí, v pochopení, v úspechoch, vo chvíľach, keď sa nepríjemnosti končia dobre, v momentoch keď náš anjel strážny nezaspí, keď nájdeš spriaznenú dušu, ktorá ťa dokáže vypočuť, keď máš pocit, že si práve niekomu pomohol, keď získaš vytúženú knihu (to je asi osobné, čo?), keď sa ti splnia sny-túžby, atď... Tých keď je naozaj veľa, takže radšej žiadna enumerácia, ale tešme sa z každej chvíle! :-)

U ME TRVA PRIBLIZNE 30-240 SEKUND NEKDY JEDNOU MESICNE NEKDY JEDNOU ZA 5 LET

štěstí....po pěti pivech štěstí není láska láska není štěstí !!!!!!

Jaksi mimoděk si najednou uvědomím (většinou v největších průserech), že jsem šťastná tak nějak mimo všech zákonů a úkazů mého hvězdného života.

Aqua, díky. (potreboval som to počuť od niekoho iného, nie len od seba)

AKO NEBYŤ SÁM A BYŤ ZÁROVEŇ SÁM SEBOU? Sám sebou nikdy v spoločnosti iných ludí nebudeš, ide o to do akej miery si schopný tolerovať ústupky a tým aj obetovať kúsok svojho sťastia. Nenechaj do seba vkladať ambície ktoré nie sú tvoje. A vlastne si na to sam prišiel ...... Myslím, že BYŤ ŠŤASTNÝ znamená AKCEPTOVAŤ. ........ A ja by som doplnila.....akceptovať ale len do určitej miery a chrániť si vlastné ja.

Derflad: "Záměrně směřovat ke štěstí nelze." *! Rodina ako zázemie. Ako čosi podstatné, keď hovoríme o šťastí. Napriek tomu sú rodiny, kde je nešťastný každý, každý jeden, kto do nej patrí, aj keď ako celok, dajme tomu pri prechádzke, pôsobia prinajmenšom spokojne. Niekto má všetko (ako sa hovorí):blízky ho majú úprimne radi, netrpí nedostatkom, ale šťastný nie je. A iný: osirelý, z rúk do úst, pretĺka sa, nikto o ňom poriadne ani nevie, resp. o ňom vedieť nechce a napriek tomu, chudák (ako povedia tí, čo mu závidia), vidí v tom živote zmysel. Kde ho tam našiel? ŠŤASTIE? SEGMENTY DÚHY. A na dúhu sa môže pozerať každý. Kto sa však pozerá dlhšie než dve - tri sekundy? A kto si uvedomí, že sa môže pozerať dlhšie než dve - tri sekundy? VNÍMAŤ - to je to pravé slovo. Veľa ľudí si iba nahovára, že sú šťastní. A len vo chvíli, keď sa zastavia, posmutnejú... Preto sa niektorí nezastavujú vôbec. Boja sa - možno by zistili, že šťastní nie sú. Myslím... Myslím, že BYŤ ŠŤASTNÝ znamená AKCEPTOVAŤ.

Cvok: na prvom pracujem, na druhom tiež, aj na treťom (čiastočne), štvrté - óóó zaujímavé (a dá sa to?), piate - a čo by nám potom okrem šťastia ostalo?, a po šieste - cestu mám, ale nie jasnú, nie ľahkú... Mythus: Čo ja viem, snáď v chápaní všetkého... Ani sám pre seba to neviem dostatočne dobre definovať. Už som sa o tom napííísal - mám kopy papierov, kde opisujem svoje pocity a myšlienky - funguje to ako očista... Ale povedať to v niekoľkých vetách, a aby som to dodatočne nemenil a neprekrúcal...

Mythus: to znamená. že tvoje "depresie" sú vlastne samota a absencia ludí ktorí by ťa pochopili? Tak potom šťastie je asi akási "výmena duší" medzi blízkymi ľudmi ..... len škoda že takých nie je viac Pepo: ....možnosť byť prekvapovaný ...... to sa mi páči, vieš že kdesi na teba čaká niečo, čo ťa prekvapí .... a to by mohla byť tá istota, lebo určite tu také niečo je ISTOTA že ťa niečo PREKVAPÍ, takže kráčaj po svojej ceste a teš sa na prekvapivé momenty, na jej zákruty a zákutia a hlavne si nestanovuj daleké ciele

Aqua: Tak nejako (a veľmi dobre). No povedz mi, ako toto zladiť s dnešným svetom, kde sa každý ženie a naháňa, a strháva so sebou, čo sa dá? Ako sa vyrovnať s priveľkými (aspoň podľa mňa) ambíciami, do ktorých ťa okolie chce dokopať? Hŕŕŕ - hŕŕŕ; takmer sa mi ten obraz rozmazáva. AKO NEBYŤ SÁM A BYŤ ZÁROVEŇ SÁM SEBOU?

stastni su ti ktori sa povzniesli nad absurditu zivota a nad skutocnost bezmocneho umeriania stastni su ti ktori sa naucili prehliadat to ze su iba vaznami v ludskych klietkach stastni su ti ktori sa odputali od myslenia ktore im branilo opustit krajinu rozumu stastni su ti ktori prestali hladat zmysel a zriekli sa ziskanych vedomosti stastni su ti ktori vstupili do stavu ked je vsetko bezvyznamne a zbytocne stastni su ti ktorych cesta je jasna a spestruju si ju zaujmom o okolie

aqua: samota nie. mám veľa kamarátov. ale prišlo svetielko. možnože sa to zlepší, uvidíme. pretože sa spriaznené dušičky neprezrádzyjú, nemenujem. viem, že je to veľmi úsečné, ale čas tlačí. potom neskôr sa trošku rozpíšem. pepo: a v čom spočívajú tvoje pesimistické celoživotné chvíľky? u mňa je to príliš delikátne...atď (???) majte sa pekne, denis

Štěstí je absolutní, tedy nedosažitelné. Na jedné straně to může znít pesimisticky, ale na druhé je třeba uvědomit si, že šťastný člověk je společensky nepoužitelnej a hlavně není kreativní...:)

Mythus: S tým pesimizmom to máme rovnako. A tiež mi je vlastné tvoje heslo:"Všetko sa dá prežiť, len niektoré veci sa prežívajú oveľa tažšie." A potom, keď to ŤAŽŠIE prejde, je len na nás (a v nás), či z toho vyťažíme dobrý pocit, že sme to prežili a teraz bude opäť lepšie. Aqua: "Cesta je cieľ." - nech už je to akýkoľvek slogan, je to veľmi dobrý východiskový bod, a je dobré držať sa ho. A náhoda - človek aspoň má možnosť BYŤ PREKVAPOVANÝ, a to je (myslím) tým najlepším korením života. Zase na druhej strane, niekedy je lepšie mať v určitých veciach istotu. Preto asi treba nájsť tú správnu mieru medzi náhodami a istotou. Monty: Tvoj pohľad má čosi (čosi viac) do seba. Šťastný človek akoby už nemal za čím isť, pretože mu nič nechýba. Tak si to myslel, však?

Pepo: Přesně tak.

Mythus, tak ahoj, Ty si ma trafil. A priamo do stredu.

Mythus, tak ahoj, Ty si ma trafil. A priamo do stredu.

Vo chvíli, keď ho chce konkretizovať, začne sa mu vzďalovať. Prijímaj všetko neznáme a náhodné čo život dáva, nedávaj si ciele. Možno to znamená tvoj výraz konkretizovať, niečo čo chceš dosiahnuť na ceste za šťastím. Chcieť dosiahnuť znamená trápiť sa. Volne kráčať by mohlo byť šťastie. "Cesta je ciel." Výborný reklamný slogan z automobilového priemyslu. Ale akosi sa mi sem hodí. Cesta, náhody, stretnutia to je ten pravý ciel a možno aj štaštie. Žiť a nielen prežívať .... niekde som to dnes čítala. Mythus: chvalabohu tie depky sú fakt len dočasné.... čas lieči..... asi to bude pravda

....pepo: kladne alebo pesimisticky? aqua: totiž, tie "depresie" ani depresiami nie sú. Je to niečo celoživotné, zatiaľ som sa toho nezbavil...no, až na pár prípadov, keď som bol s ľudmi, ktorí mi rozumejú. neviem, však ono sa to spraví, raz možno. denis

alebo, že sme si podobní, Pepo? dnes mi to nepáli

Já su asi z bodu c Spvriova výčtu. Ne, že bych nebyla šťastná předtím, ale naposled mě potkalo obrovské štěstí slunečného 8. září 2001 odpoledne na střeše WTC2 na Manhattanu. Aneb jak tvrdí v televizi, důvod se vždycky najde. Zkrátka, téměř na každém okamžiku vidím pozitivní věci. BTW pěkné auditko

clovrdik: Našiel si si cestičku. A tak ľahko. Možno ÁNO. A možno je zbytočné ísť v tomto prípade hlbšie. Ak veríš tomu, čo si napísal, potom si asi šťastný. Dianka: Závidím. Budem k Tebe chodiť na prevýchovu. Ale chcem to naozaj? Možno tomu celkom nerozumiem, pretože to vidím trochu inak. Mythus: A ako čiernejšie? Popelucha: Na všetkom sa dá nájsť niečo pozitívne a niečo negatívne. Takže Tvoj recept je ten, že pozitívne prijmeš a negatívne ignoruješ? (Ako ja, keď si raz za čas prečítam horoskop.)

Ne snad, že ignoruju, ale neotravuju se tím. Samozřejmě se mi stávají i nepříjemné věci, jsem smutná a tak, ale snažím se tím neužírat. Zatímco pozitivními věcmi se snažím užírat, dá-li se to tak říct. Možná to trochu souvisí s tím, že věřím tomu, že některé věci dokážu. Nemám ráda takové to oblíbené kňučení typu nemám čas, peníze, autoritu... S tím vším se dá něco dělat. Když mě naštvou v novinách, napíšu jim. Když chci uspořádat nějakou veřejnou akci a nemám na ni peníze, seženu je. Prostě se snažím na nic nerezignovat. S láskou je to jinak, v tomhle souhlasím se Spvriem. Když člověk nemá lásku, musí se snažit ještě o hodně víc, aby byl šťastný. Anebo, jak říká Monty_Python, musí pochopit, že štěstí je lásku dávat a ne brát. Rozumím nešťastným kvůli lásce. Ostatní věci jsou příliš malicherné, než aby se kvůli nim člověk trápil.

Zatím nevnímám - hledám.

ako? oveľa čeirnejšie ako by bolo zdravé... čo ja viem, možno sa aj na mňa usmeje táto delikatesa akou šťastie určite je... ale, nie je to až také zlé ako to vyzerá, riadim sa heslom: všetko sa dá prežiť, len niketoré veci sa prežívajú oveľa ťažšie. ...ľudia, nebetre ma vážne, pretože môj pesimizmus je veľmi nákazlivý, mám to odskúšané....+ verím, že je to len dočasné a depky ma prejdú...preto s úsmevom :)

Štěstí je především vnitřní pocit. Máme tři skupiny šťastných lidí: a) blázni, kteří si žijou ve vlastním světě a nemůžou se zapojit do reálného; b) ti, kteří se sice můžou zapojit do reálného světa, ale raději se před ním schovávají v písku; c) lidi, kteří se naučili žít ve shodě s reálným světem a dokážou se povznést nad všecky nepříjemnosti, které jim připravuje. Pro štěstí je hlavně důležité povznést se nad své osobní potřeby a postoje a žít v přátelství a LÁSCE s ostatními lidmi. Láska - to je klíč ke štěstí.

Súhlasím s tebou, čo sa týka toho delenia, aj láska sedí. Ale je tu jedno ALE: Človek musí byť naozaj DOBROU DUŠOU, aby dokázal všeobecne pomáhať a milovať (ak si toto mal na mysli). Vo väčšine z nás je čosi, čo bráni aby sa človek obetoval; a keby aj, nič nenarobí s tým, či má, alebo nemá z toho dobrý pocit - egoizmus proste nejde celkom potlačiť. Viac či menej je zastúpený v každom človeku. Takže k tej tretej skupine: Myslím, že je zastúpená len mizivým percentom.

Není to tak těžký, jak se může zdát - zadefinujme si štěstí ambivalentně; pokud nemůžeme v nějakej okamžik jasně říct, že jsme nešťastní, pak jsme tedy šťastní. A nějaký milování všech lidí atd., to jsou jenom prázdný bezobsažný fráze.

Lidi, já se většinou cítím štastná, ale asi jsem ten první případ. Zivot mne baví, práce také. Svět mi připadá krásný a většina lidí zajímavá. Hodně lidí, i ze svého okolí, obdivuji - jak jsou chytří, laskaví, co dovedou. To mi dělá dobře.Těší mne dýchat i přemýšlet. Spousta maličkostí mi dělá radost. Spousta věcí je humorná. O smyslu života nepochybuji, i když definovat bych jej mohla jen v obrysech. Ríkám si, že možná ještě všechno časem pochopím... I když znám trápení, bolest, zoufalství jako snad každý člověk, nikdy mne nepřišlo na mysl, že by život za to nestál. Ale možná je štěstí něco velikého a já jsem jen spokojená?

...ja to vidím trošku čiernejšie