Kruh

Stojím mezi zdmi - metr na metr - a výškou kam nedohlédnu. Pode mnou podlaha a strop - zmínil jsem se, že ho nevidím - je složen asi

z čistých mraků. Chvílema stojím pak si sednu a v oprýskané omítce

vidím siluety života, jež byl mi odepřen. A k odchodu ,, z týdle prdele",

mi pomůže jen sen. A ten je mi dán jen jednoukrát za měsíc. A v něm

si vylétnu tím odporně dlouhým tunelem, až k jeho konci kde je mříž.

A já drže se té oceli, vzhlížím z prázdna ,,do oken". A pozoruji mraky, jež valí se prostorem. Ta podívaná věru zdá se krásnou být. Však po spánku přijde zas to sprosté nic, které mé tělo rozetne na dvě polovic.