Lidská komedie

 Léta mě láká představa odvěká

 jak žíti životem Dia se může...

 jistě to napadlo mnohého člověka;

 myšlenku v báseň jsem rozvinul. Nuže :

 na krku zlatý řetěz, v něm

 nad Slunce jasný diadém,

 jako nejvyššího se mě netýká

 čísi bohapustá diakritika.

 V touze poznat, jak se lidem dole žije

 v převtělení zaletět si - třeba do Indie;

 lidé se dělí na kasty, sekty,

 mluví tam různými dialekty...

 realita mi však dupla do sna,

 dialektika je neúprosná.

 Sbohem mi dala druhá míza,

 zítra mě čeká dialýza...

 očas si říkám - čo bolo, to bolo,

 mám chuť si vpálit v hlavu diabolo,

 farmaceutům dělám reklamu

 dvojitou dávkou diazepamu;

 depky mám, zkrátka život je pes.

 Na dveře ťuká diabetes...

 teplo mi utíká horem i dolem,

 choulím se marně nad radiatorem,

 z rádia samé špatné zprávy,

 chátrají játra, pryč je zdraví,

 všechno je, bože můj, na levačku;

 musím jít, dnes mám už třetí...

 ...diaré...