Pereme se i přes čtyřicet...

Zazvonil zvonek a po minutě znova. Pak se ozvalo zaklepání. Nikdo neotevíral. Bylo odemčeno, tak Jana vstoupila dovnitř. Ženská seděla v křesle a skelným pohledem hleděla kamsi ve směru vypnuté televize. Na konferenčním stolku stála rozpitá lahev červeného vína a pod ním ležely dvě prázdné...

"Ahoj Evo! Ten tvůj svetr vypadá špatně. Je starý?"

"Ne, je vypraný, vole!" odvětila Eva, aniž by svou kamarádku vnímala. Zdvihla ze země svojí kabelku a vyndala lékovou krabičku s nápisem Psychotropin.

"A co ty odolné skvrny od trávy, kečupu a krabicového vína?" nenechala se odbýt Jana.

"To můj běžný prášek prostě nezvládne!" rezignovaně mávla rukou Eva. "Radši si vezmu dva!!!" Vyloupla dvě tablety Psychotropinu, hodila je do sebe a zapila vínem. "Vodní kámen mi navíc rozbil pračku, takže peru v ruce. A to je mi přes čtyřicet!"

"Vodní kámen, to je prevít!"

"A mám se snad posrat?!" Eva učinila bezmocné gesto rukou, ve které držela lahev. Červené víno ohodilo celý obývák.

"Zkus tohle. Stačí přidat dvě krabičky do hlavního jídla a problémy s odolnými skvrnami jsou navždy pryč!"

Eva vděčně přijala dvě balení Endeolu. Druhý den ležela v rakvi a usmívala se. Konečně už žádný drahý opravář!!!