Jo když jsem umíral

Jo když jsem umíral
čekal jsem krásné věci
Na stromech spali ptáci
a nebe protínaly prsty papírových draků
A já ležel - chroptěl a věděl že mě čeká
rychlý přelet nad životem
a taky nejvýznamnější okamžiky
nejkrásnější vzpomínky
a skvostné pocity
mého uplynulého života

Jo když já umíral
Seděla babička u stolu
sypala do štrůdlu rozinky
a z okna do kuchyně padala pírka
která voněla po skořici
Jo to já když umíral
děda usínal u televize
na pleši blýskaly se mu kapky
potu zpomaleně a venku možná pršelo
prostě letní den
Jo v ten okamžik mé skvostné smrti
nahla si se ke mně přes stůl
dotkla se mé ruky a políbila mě
tím nejběžnějším polibkem
Nebyla to sranda ani politování
mezi prsty mi zaskřípalo pár zrnek cukru
snad potisící
Chacha já když umíral
a před očima se mi mizel život
brácha rozštípl sekerou dřevo
bukové listí vzlétlo a už nedopadlo zpět k letokruhům
ze kterých jsme si potom večer věštili život
A máma seděla před chalupou
oči měla přivřené hřálo slunce
a kocour se jí vrněl pod nohama
a tráva vlnila se jako pozdní sníh
Tehdy když já umíral
Pepa nakopl Michala a
tekly jim slzy
nakonec se opili rumem
a to byl celý jejich zaobalený den
A nebyl to špatný den

Jo když já umíral
seskočil jsem ze stromu
tričko flekaté od třešní
a bál se to doma přiznat
jenže stačilo se na chvíli otočit
vítr proletěl mi okolo uší
a nebo pár slov to vše si pamatuju
Já umíral vše změnilo se tak
zvolna a já umíral
a už nebál jsem se usnout
zase po tisíci stejně všedně