nightmare

kapka krve kýčovitě dopadne na daždičky

opíráš hlavu o vanu,jako tolikrát

dlaždičky chladí rozpálenou kůži

koupelna je tvůj osobní očistec

 

promlouváš k sobě skrz rány a rozedřená  zápěstí

na okraj bolesti kvůli okamžiku odpuštění

 

sama sem se přibila na tvůj kříž

a je jen má vina,že už mě neucítíš

 

příliš bolím...

(pro život)

 

a přesto moje srdce neposlouchá

a dál tě tepe

i přes tvůj příkaz-konec

Každý je sám

duše všech leží na koupelnové podlaze

a hvězdy už dávno zapomněly,

že byl tenhle zákon vesmíru kdysi porušen

 

snad proto je trest tak velký

 

Nekonečný stesk

jako tolikrát

v noci nevidíš hvězdy

pořád čekáš na ráno

kdy se probudíš bez jizev

Tohle se přece nestalo!

vzpomínáš???

 

já vím.Ty ne.

 

tvá duše už dávno zapomněla,že kdysi byla v objetí

jen moje srdce pořád neusíná

jen moje srdce

 

po tobě

 

pořád bolí.

---