místa lidskosti

¨píšeme dějiny

jednoho zapadlého archívu

zaprášená knihovna ve sluncem vonící vesnici

v zimě se krávy nepasou

dáváme jim seno

kde nám ještě chutná pivo

a kříže u cest nesou slovo boží

léto strávené ve stojící vodě času

spředené řádky dětství

dnům, jimž nechybí tvář

¨a na podzim teplo od krbu

co teprve v zimě, sušíme smutnou kůži

uzavřená křižovatka několika přátelství

strávená na úkor smrti

dech jarní trávy

a mžitky lesa všude kolem

nebe se usmívá na své krajany

chvíle prázdného čekání

tlak velkého světa

skrýš v dutině shnilého stromu

cesty tam přes srdce

hojí se tisíckrát bolavé

nikde nepoznáš pomíjení tak jako ve stěnách radosti

¨tu krajinu jakobys znal odvždycky

místo posledního narození

kde baroko se nechystá jen tak zmizet

zatvrzelé v každém soustu a gestu

pokora smrtelnosti

v našich lidských očích.