ODLESK

Odezněl odlesk harmonie
zarůstáš křovím bolavým
slzy tmavnou z agonie
tvůj nahý zármutek pohladím.

Hlava zlomená do klína
jako sopka z Pompejí
když déšť popela usedá do vína
já vím,to jsme nechtěli.

Šišatí se ideály
co vždy nám tak dávaly smysl
ještě jsme se ani pořádně nepoznali
a úsměv na rtu zkysl.

Tak těžké je milovat
natož tak zapomenout
tak těžké bylo slibovat
jak teď to břemeno sebou vzít a nespadnout.

“Ztopořit orgán cti
vsáknout do decibelů nicoty
zmuchlat všechny naváté sny
nadrobit na zem poslední dobroty.

Obehnat ostnatým drátem
srdce svázané do řetězů
být vlastním katem
nebránit se slzavému výlevu.

Obnažit lásku do morku kosti
utopit lítost v lahvi vodky
rozbít orloj zlosti
naházet na hromadu nechtěné loutky“