Poprvé

Je jí semdnáct let. Navštěvuje druhý ročník střední zdravotnické školy a začíná pomalu tušit, že zdravotní sestru asi dělat nikdy nebude. Dochází na praxi do nemocnice Na Slupi, na internu. Před pěti lety v té samé nemocnici jenom na jiném oddělení zemřel její otec. Což jí popravdě nedělá až takovou starost jako to, že musí jednou týdně vstávat v pět ráno, promrzlá pak obcházet přes studenou chodbu přetopené pokoje a spolu s dalšími spolužačkami páchat na nebohých stařečcích ranní hygienu, stlát jim postele, čistit zubní protézy a říkat jim, vy tady s námi budete ještě dlouho i když je jí jasné, že to není pravda.

První opravdu velké lži v jejím životě.

První pánské přirození, kterého se dotkla v jejím životě. Prostě ranní hygiena na trojce, což je pánský pokoj a nikdo ze sestřiček žákyně tam nechce chodit. Žádná s těch holek, které sotva prošly pubertou se nechce těch starých těl dotýkat, mýt je tam „dole“ a vyhýbat se přitom pohledům vybledlých starých očí. Jenže nedá se nic dělat. Profesorka se občas povzbudivě usmívá a říká jim „jsou, holky horší věci v životě“. Ony jí ale přirozeně nevěří. 

Má  kluka. Je o rok starší. Většina holek ve třídě už má nebo měla kluka. Většina už s ním spala nebo to alespoň tvrdí. Na střední zdravotnické škole asi není nač čekat. Dívky které se v šestnácti sedmnácti ocitají tak blízko utrpení, stáří a dokonce i smrti, zřejmě mají věcný přístup k životu.

Říká si, že ten její čas už taky přišel. Cítí se dospěle a pragmaticky a je přesvědčená, že už TO nemá cenu odkládat. Její chabé znalosti týkající se sexu pochází z příruček typu Děvčátka na slovíčko, kde se sice dočetla mnoho o hygieně zevních pohlavních orgánů v době menstruace, ale pramálo o takových věcech jako vyvrcholení, antikoncepce a tak podobně. Zbytek vědomostí pochází od zkušenějších spolužaček. Takže když si to shrne je jí jasné, že za prvé nejdřív to šíleně bolí je z toho hrozně krve, ale pak je to zase hned taková nádhera, že z toho můžeš omdlít Za druhé jako antikoncepce bohatě postačí, když ten kluk dá pozor (není ji sice úplně jasné, co to znamená, ale je přesvědčená, že její kluk to bude vědět, je přece o rok starší). A to je v podstatě všechno. 

První opravdu velké omyly v jejím životě.

A tak jednoho řekne doma, že jí není dobře a nejde do školy. Samozřejmě to pečlivě připravila. Klukovi řekne ať přijde v devět hodin ráno, že nikdo nebude doma. A on to samozřejmě ihned správně pochopí. Několikrát jí vyprávěl o svých zkušenostech, asi aby jí bylo jasné, že bude v dobrých rukou. Jenže trochu přehání. Nemyslí to zle, miluje jí, tak jak nejlépe umí a je mu teprve osmnáct.

Takže v devět ráno přijde. Zazvoní a ani i předtím nepovídají. Hned se začnou líbat a rychle se svléknou. A je to celé hrozně rychlé, žádné velké hlazení, žádná příprava. O předehře toho ten kluk přece jen moc neví. Jí to připadá celé trochu trapné a doufá, že to bude mít rychle za sebou a že se jí to bude opravdu líbit. No tak ta první část se jí má splnit. Bolí to jen trochu, krev neteče žádná, má to rychle za sebou,  ale o nádheře se opravdu mluvit nedá. Pak ještě chvíli leží vedle sebe. Kluk si opravdu „dával pozor“ takže ona má na břiše podivnou hmotu se kterou neví jak naložit. Má si to utřít, má to tam nechat, co se tak s tímhle sakra dělá. Navíc to vypadá opravdu nevábně. Nakonec to tam nechá uschnout a šíleně jí to pak svědí.

Nakonec vylezou na balkon a dají si cigaretu. Jí se klepou nohy, ale hrozně. A kluk se jí zeptá jestli mu nekecala s tím panenstvím, protože je přece známo, že vždycky když o „to“ holka přijde teče u toho hrozně krve. V té chvíli jí dojde, že je to pravděpodobně vůl.

(A když spolu pak ještě pár měsíců chodí, nikdy se toho přesvědčení nezbaví úplně. I když se s ním rozchází a nedokáže mu vysvětlit proč. A on pláče snaží se z ní vydolovat důvod. Prokristapána myslí si, nemůžu mu přece říct rozcházím se s tebou, protože jsi vůl. A má pravdu nemůže a neřekne mu to. Jedno z prvních dospěle soucitných rozhodnutí v jejím životě)

Když kluk odejde stojí dlouho nahá před zrcadlem. Studuje svoje tělo (je od dětství  hrozně hubená na svých 178 cm má jenom 52 kilo a opravdu to nevypadá nijak zvlášť hezky, připojíme-li k tomu doznívající klátivost z období rychlého růstu). Studuje svůj obličej. Jsem jiná ? Je to na mě vidět ? V hlavě si znovu pouští celé milování znovu a znovu. První opravdu velké zklamání v jejím „dospělém životě“.

Holkám ve škole řekne, že to byla nádhera a hrozně to bolelo a teklo přitom hrozně krve. A že kluk byl potom opravdu úžasně něžnej a řekl jí, že jí miluje.

Dokonce ani nejlepší kamarádce Libuši, která chodí pod paží s Kafkou a Schopenhauerem (a dokonce těm knihám i částečně rozumí), neřekne celou pravdu.

Připadá si sama před sebou tak nějak trapně a taky se cítí podvedená. A tenhle pocit se má prohlubovat s přibývajícím počtem milování.

A tak dál čte spoustu knížek, chodí do kina, na koncerty, do školy. A rok na to se poprvé opravdu zamiluje. První opravdu velká láska v jejím životě.

A i když je milování pořád příjemnější, pořád čeká na ten zázrak, na tu nádheru, na to co vídá ve filmech a čte v knihách. Obzvlášť jí pak zůstane v paměti slova, že země se pohnula z knížky Komu zvoní hrana. Tehdy ještě netuší, že země se pohne až po třicítce. Až potom co porodí dvě děti. První velké čekání v jejím životě…