Providence

začínám svou báseň
příběhem o vidění skrze arcibiskupa:
 

ANO, jedl jsem
v náskřeku podhodnot
anebo odkrýval se starobou
a tam kdesi za krustou popela      uprostřed mozku
tančila kropenatá panenka distorze
          tělo, řeč a svoje vlastní podstata

v souladu s konečností
odkazovala k jedinému stupni vědomí - obličeji téhož jména

ANO, jedl jsem v nosaté masce
čajó za verandou odbytiště u nás v merplově      tak masitě
že kdyby to jen kouskem ucha zaslechla plynotvorná postava z koánu
               musel bych až do konce života
lpět na pouhé pětině karmelitána
 

zatímco všichni
by dávno dosáhli očistného opovržení
aniž by si připouštěli vzpomínky na terče místo tlap

                     laskavý ocas noci

nadosah