hudba

poslouchal jsem klasiku v bufetu ve vodičkovce

a žasl jsem jak hudba všechno mění

žasl jsem jak je lidstvo bez hudby odporné

žasl jsem nad tím jak jsem zase zkurveně chudej

/bolestivá naprosto neuvěřitelná reminiscence

do těch sladkejch dnů vonících trávou a savignonem

s časem odkapávajícím jako med/

zatímco já pomalu začínal bejt mad -

tahle brutální a dlouhodobá zahálka není pro každýho

chce to svébytnýho jedince 

a triky se samotou jaký uměj jenom jedináčci..

a tak jsem začal psát

hlavně oplzle bakchanální texty

jsem možná jedinej básník jehož tvorbu nakopl milion v bance

cha

stojím za sklem bufetu

a pojídám vajíčkovej salát

což mě definuje

mám dlouhatánský vlasy plný dojmů

a když jimi zatřesu zmizí mi duše

pozoruju přes hudební doprovod

beznohou ženu na vozíčku

s mladou nádhernou dívkou co jí tlačí po ulici

usmívám se na ni...

na moment mě ty promrdaný prachy a roky zamrzely

a pak jsem si řekl do hajzlu s tím

jako orfeus jsem si vynesl z temnoty dobrou poému

jako atlas tu sračku donesu do hrobu

dejte mi jenom vyviklanej stůl s kvalitním výhledem

a pruh papíru tak 10 cm

/už ten sloupec udělá drama/

trochu neklidu k psaní a obyčejnou tužku

dejte mi černýho kozla a cigaretku

a já vám napíšu báseň

jako když dítě načrtne slunce

pěti tahy