Osamělá

Vryl ses mi pod kůži,

vystřihnul srdce z těla,

procházel se mi po duši,  

vyleptal jsi mě jako kyselina.  

Hladils mě  trny z  růží,

kapce mé krve se omlouval,

stavěl jsi zámky z peří.

Pírka pak rozfoukal.

Četl jsi mě po nocích,

otevíral mě hned ráno,

slabikoval mě po řádcích,

dychtivý po mém ano.

Přečetl jsi mě téměř celou jedním dechem. A pak jsi mě zavřel a dal do knihovny k ostatním, přečteným knihám.