Balady a smutné básně

Balady a smutné básně

Dělej co dělej trápení pěkné není!

Nač zpívat o mukách tvých či mých, o soužení,

co něhu a čistotu podivnou alchymií

cit, lásku v jeden ráz přetaví na bestii?

Proč nejvíc tragická báseň tě uchvátí?

Proč krev, bolest syrová bez příkras, bez gatí

a láska zhrzená, rozchody, podrazy,

zákeřnost, nevěra nám vždy dech vyrazí?

Proč jenom zoufalství ostatní donutí,

že je tvá nešťastná báseň všem po chuti

a všechno okolo tleská a jásá:

jak je to strašlivé, jaká to krása!

Co je tou příčinou obludné zvrhlosti,

že už ji nevnímám, že je mi radostí,

že kvetu neštěstím jak jarní zahrádka?

Protože je to už poslední pohádka!

Nechceme poslední zastávku opustit,

tak chceme raději, co jinak nelze chtít:

bolest a trápení, zima a hic

je pořád lepší než smrt a nic!