Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOlovo
Autor
Metta
Do dutého stébla vyrapuju
až ohluchne oněmí
fantómové bolesti v konečcích prstů
už mi nedorostou
články těch tvých
na dálku lehce odfouknu
hrst bílých pavučin
z tvého krunýře
pak potichoučku zalezu
do svého
ještě spíš
až se božstva vyčvachtají
v odrazu měsíce v bahňáku
chytnu toho nejmenšího
jakože frajersky za křídlo
vytáhnu ji zpod trička
zpod kůže
červenobíle pruhovanou
slepovanou nafouklou
hele božstvo
kdyby něco hoď mu ji
ještě jsem ji v kartách neprohrála
vypustím se do nejbližší brázdy
posolené hvězdným prachem
proměním se v suchou hroudu
třeba se jednou nade mnou
tráva rozchechtá.
In einen hohlen Keim
schreie ich meine Fantomschmerzen in den Fingerspitzen rein
bis er taubstumm wird
deine Glieder werden nie mehr zuwachsen
sanft blase ich
Spinnennetzte aus deinem Panzer ab
dann krieche ich ganz leise
zurück in den meinen
du schläfst noch
wenn die Götter plantschen
in der Mondspiegelung im Moorteich
schnappe ich den kleinsten am Flügel
ziehe Sie aus meinem T-shirt raus
eine rot-weiß streifende, gepflickte
Seele
Hey, Göttlein !
Wenn Ihm etwas pasieren sollte, gib ihm sie...
ich hab sie im Kartenspiel noch nicht verloren
dann lege ich mich auf den Boden
mit Sternstaub gesalzt
verwandele ich mich in trockene Erde
vielleicht wird einmal über mich
das Gras lachen.