Jako dětem

jako dětem
vám toho řeknou hrozně moc o dospívání
co všechno vám naroste i nenaroste
a co roste jenom holkám
co vás bude všechno bolet při jakym pohybu
co po vás všechno bude svět chtít

co se nedozvíte
co vám jako dětem
jako dětem co by se všeho rády dotkly
všechno poznaly
všeho byli součástí
co vám jako takovejm dětem neřeknou
je
že tohle budete pozorovat na lidech
který máte rádi
kterejch jste se dotkli
který jste poznali
a na lidech
kterejch jste byli součástí
(a jak bude bolet to,
při jakymkoliv pohybu)

že budete hledat hloubku v úsměvu
kde bejvala
jak vás dokáže zabít
pozorovat ostatní jak umíraj
(pojďme do hospody povídat si o práci!)
že můžete umřít s nima

že najednou nejde jet se jenom projet tramvají
že nejprodávanější pohřební kytice
je pro nesmyslný gesta

"už zase máš ten pohled
ten ve kterym se směješ na celý kolo
a je vidět jak seš smutnej"
hele
ty
ty taky drž hubu.

jasný
neřeknou vám i další věci
že vám v ulici vyroste starbucks
že ve skutečnosti nejde se perfektně oholit
nebo že autobusy jezděj na čas
jenom dokud nezačnete spěchat

že budete muset pracovat aby jste mohli fungovat
že na vás nikdo po škole nepočká
nebo že stejně jednoho dne zjistíte
že neni jediná šance
jak po sobě něco nechat
a tak se rozhodnete vychovat děti
co třeba nebudou navždycky ale budou na víc
(a oni jsou nakonec stejně tak trochu navíc)

ale jsou věci a věci

měli by vám říct
že bejt dítě
a vidět ostatní dospívat
je pěkně na pytel.
že dospělost je možná nákaza
jenom prachobyčejná nemoc
a ne kýženej vývoj.

(pojďme se všichni štítit toho
v čem jsme se občas neměli dobře)

měli by vám říct
že byste měli dospět všichni najednou
nebo vám zbydou jenom ti
co nedospěli
pošuci
co nechtěj mít nic ani mezi sebou
a vzpomínky na ty
co nechtěj mít nic s váma.

(že takový už nepoznáte
že už nebudou z nebe padat lidi nadšený
pro stejnou věc)

jak je hrozně lehký bejt najednou sám
obklopenej lidma