Dopis z tábora

1.listopadu 2010, někde v Česku

Milá maminko a tatínku,

posílám Vám pozdrav z přírodního tábora. Jsem tady už od začátku srpna a je to tady prostě super! Ráno nás budí naše milovaná vedoucí Markéta. Vždycky nám říká: „Dětičky vstávejte, pan vedoucí se nudí.“ Markétu mám moc rád, před třemi týdny oslavila 15 narozeniny a hlavní pan vedoucí o ní říká, že je to moc pěkná holčička. Také jí rád hladí po zadku, ale to dělá nám všem.

Budíček je už v jedenáct hodin dopoledne. Po něm jdeme na rozcvičku v plavkách a na sprchu pod pumpou. Pan vedoucí říká, že až bude sníh, tak se budeme koupat v něm. Po rozcvičce máme vydatnou snídani - barevný, většinou zelený chleba a krásně měkké máslo. Ten barevný chleba je moc super, zajímalo by mě, jak ho dělají. Snídaně je vážně vydatná, to vím, protože mě po ní vždycky bolí břicho a jsem úplně plný.

Po snídani hrajeme hru na zloděje a policajty. To pan vedoucí, Markéta a druhý pan vedoucí – Marek – jsou vždycky policajti, my se rozdělíme na dvě poloviny a ta jedna se vždycky snaží něco sebrat té druhé. To je moc super hra, já jsem skoro nejlepší zloděj a tak mne pan vedoucí někdy odveze z tábora pryč a dá mě do bytu k nějakým lidem, abych tam něco vzal. Vždycky se trochu bojím, před týdnem jednoho kluka totiž načapali policajti (prý strašlivé obludy s dlouhými, zelenými zuby) a Markéta říkala, že teď sedí. Nevím sice kde sedí, ale má se. Já bych chtěl také sedět, tady musíme pořád stát a běhat.

Po hře na zloděje a policajty máme oběd. U mojí chatičky je ohrádka se slepicemi a od těch vždycky služba vybírá vajíčka. Ta si potom vaříme naměkko. Maminko, slyšel jsem, jak pan vedoucí říká, že na táboře vypukla epidemie salmonely. Co to je epidemie? A co je to salmonela?

Po obědě máme pět minut odpolední klid. „Tak se běžte zabít, ale vraťte se živí,“ říká vždycky Markéta. Hm, to nechápu, ale vždycky se někdo z nás ztratí a najde ho až starý pan vedoucí. Já už jsem se také ztratil, pan vedoucí mne chytil za ruku a odtáhl pryč... Potom mi řekl, že jsem se ztratil a odvedl mne zpátky. Je moc hodný, rád mě hladí, dává mi pusy a tak.

Po odpoledním klidu, kdy máme zakázáno spát, si hrajeme na vesničku. Za lesem je totiž velká louka, plná strakatých krav. Tam vždycky chodíme a honíme je, dokud nějakou nedohoníme a nesebereme jí mléko. Jindy jsme indiáni a krávy jako bizoni. A my je honíme a vždycky nějakou zastřelíme – pan vedoucí nás naučil střílet z luku. Je to super! Stejně ta kráva potom zase uteče.

Jednou jsem viděl jak ta kráva nabrala jednoho kluka na rohy, potom už jsem ho neviděl. Ale Markéta říkala, že je pod drnem. Nevím sice, kde to je, ale jsem rád, že vědí kde je a že neumřel.

Jindy si hrajeme na Indiana Jonese a hledače pokladů. Tatínku, to by tě vážně bavilo! Dostaneme něco, čemu se říká detektor kovu a s tím chodíme po Louce Hřebíků. Tak se ta louka jmenuje, protože je tam hromada červených hřebíků a ty mi sbíráme. No, jsou trochu tvrdé, takže pan vedoucí říkal, že je nemusíme jíst, ale použijeme je na chatky.

Představte si, že několik dětí od začátku tábora spí venku, protože si ještě nepostavily svoje chatky. Mně už chybí jenom kousek střechy, jinak ji mám celou hotovou a krásnou. Markéta říká, že ta moje je nejhezčí a za odměnu si to se mnou někdy vymění – ona spí v mojí chatce a já v té její. Markétina chatka je moc hezká. Nemá střechu ani postel a já vždycky ležím na studené a tvrdé zemi – tak se mi to líbí – a dívám se na hvězdy. Tatínku, proč jsou vždycky hvězdy vidět jenom chvíli a potom zmizí, protože je nahradí hromada štípavého kouře?

Pan vedoucí říká, že není nic lepšího, než přírodní sprcha! Proto se chodíme koupat do řeky. Nepotřebujeme ani mýdlo. Pan vedoucí říká, že řeka je krásně zelená, to je prý moc dobře, protože v ní plavou nějaké sinice, ty jsou prý moc čistotné a krásně nás umyjí, takže nepotřebujeme ani mýdlo. Maminko, co je ta červená vyrážka, kterou mám na nohách, břiše, zádech a rukách a strašně svědí?

No, a to je asi všechno. Nemusíte se o mě bát, je mi tady moc hezky, všichni jsou moc hodní. Ještě jsem na lepším táboře nebyl! Ale i tak už by jste si pro mě mohli přijet, nebo se vám na dovolené v Záhrobí tolik líbí, že jste na mě zapomněli? Mně už se moc stýská,

pa, pac a pusu, Váš Adámek