verše

Déšť vystřídal pěkné počasí,
do ďasu mezi tvými vlasy,
proběhla vteřina krůpěje.
Na mezích postávaj
a nic se neděje,
snad ještě mávaj,
ale nikdo se nesměje.
Zavřeli oponu,
bez spěchu v předklonu.
Do srdce zkušenost vkrádá se.
Opotřebený a slitý,
jako lhář hbitý,
co svatozář krátí.
Zlá doba,
lepšího úsudku není.
A co znamení ?
Na rameni tíhou těžkne.
Zákoutí špinavá,
hra v rozkladu,
během úřadu - civí.
Ani mrtvý, ani živý.
Současně si sdělujem,
světu odporujem
a všechny válcujem.
Pochybit se nedá.
A do úžasu padá tíseň.
Snad falešná píseň,
co skládá cholerik,
nebo kominík.
Uložiště v liduprázdném
objetí.