Vychováváme dítě

"Našemu synovi bude brzo deset. Asi by sis s nim měla promluvit vo takovejch těch chlapskejch věcech. Víš, co myslim..."

"A proč to neuděláš ty? Jseš přece chlap, nebo ne?!"

"To jó, ale já tomu sám moc nerozumim..."

"A já tomu rozumět mám, he?!"

"No, ale ty to určitě dokážeš tak nějak lepší podat..."

"Fajn. A co mu teda jakože vo těch chlapskejch věcech mám říct?!"

"No, třeba jak se podomácku vaří pivo, kolik má dát k višním cukru, aby mu to dobře kvasilo, jak správně naložit hermelín a utopence, nebo když usne na gauči u televize, tak ať si přikreje hlavu novinama, aby ho nebudilo světlo..."

"A... A... A vůbec! Našemu synovi je už dvanáct! Včera měl narozeniny!!!"

"Tak že mu teda přeju všechno nejlepší. Ani se nepochlubil... No a pro další pivo do ledničky bych si asi teď radši měl dojít sám, co...? No dobře, dobře.... Já nic neřikám. Vždyť už jdu!"