chléb a sníh

můj dědeček nosil přes rameno

po roli těžkou ďichtu s obilím

hbitým zápěstím dával zrna zemi
kráčel širokým krokem

ten obraz setí stále vrací se mi

dbal, aby vzešlo, aby se urodilo

a  bylo na sýpce i v komoře,

na chleba v sednici, aby zrno bylo

a taky pro slepice  na dvoře

a aby hlad, host dotěrný a tupý

chodil jako pešek dokola

daleko držela ho od chalupy

plná voňavá stodola