Proroctví

                  Chvěla se při pomyšlení na něj. Cítila na kůži jeho doteky z předešlé noci. Věděla, co ji čeká. Věděla, že samota ji nemine(byla si tím téměř jista). Ještě teď ji z toho pálilo celé tělo. Nebyla schopná ani práce, nemyslelo jí to. Svým způsobem si za to mohla sama. Svedla ho nebo on ji, byla to náhoda, nehoda nebo promyšlený plán? To co prožila sice byl ten nejlepší sex za hodně dlouhou dobu, ale ona chtěla víc. Bylo jí 24, v posteli vystřídala desítky mužů, ale on. V jednu chvíli měla dokonce pocit, že ji líbá na několika místech najednou, že není jen muž, že je víc než to.
                  Ráno, když se probudila byl pryč. Zmizel jako pára nad hrncem. Při vzpomínce na jejich polibky. ....Jejich? Proč na něj myslí v množném čísle? Zaráží ji to. Až teď o tom začíná přemýšlet. Ten pocit rtů na tolika místech naráz, sladká chuť krve na špičce jazyka, drobné ranky na pažích, téměř nerozčesatelné vlasy, to jak k ní pronikal, jak pronikal do ní. S ním se skutečně prolínala. Do hajzlu, ucedila si mezi zuby.
                 Došlo jí to? Je to chtíč nebo víc? Chtěla být sprostá, křičet, ale druhé já jí to zakázalo. Tak mlčela. Chvěla se, měla pocit, že zešílí. Budík ukazoval 23:21. Ležela v posteli a myslela na to, že před pár dny to pro ní byl pouhý známý. Dlouze a stísněně vydechla. V hloubi duše prosila, aby přišel.
                 Ležela na posteli a poslouchala. Zaslechla kroky ne chodbě. Slyšela hlesnutí zámku při vložení klíče. Otevřely se dveře. Celé tělo se jí pod peřinou orosilo chladným potem. Hluboko v podbřišku začala cítit slabé libé pocity. Ani se nepohnula. Kdosi zavřel dveře, položil klíčky na skříňku. Bundu pověsil za poutko na kliku dveří. Pomalu si zouval boty, opřel se rukou o dveře jejího pokoje. V horečněm očekávání se jí napíná celé tělo. Cítí jak tepe. Dveře se otevírají. Slyší jemné vrznutí při zavírání a klapnutí zámku.
                  Vzrušení se jí přelévá tělem ve vlnách. Jistě, trochu má strach, ale věří. Leží čelem k oknu a sleduje světlo pouliční lampy zářící přímo do okna. Slyší jeho kroky. Došel k oknu a zatáhl roletu. Stojí tam. Prohlubuje se jí dech.  Srdce se zrychluje. Otáčí se k ní. V jeho očích se mísí chtíč a láska. Co ta tam dělá? ptá se sama sebe. Hledíc jí do očí se přibližuje, pokleká. Sleduje ho. Přibližují se i jejich rty, oba slastně přivírají oči při polibku. Cítí jak jí pomalu nadzvedá pravou rukou. Dotýká se ho jemně ve slabinách, kde se mu rýsuje to, o čem si dříve myslela, že nemá. Dělí se o polibky plné vášně a touhy.
                  Zvedala se k němu, vedla ho, vedli se navzájem. Těla jako v ohni. Pravá ruka jí podpírá záda, jeho levá ruka putuje od jednoho citlivého místa k druhému. Blíží se k podbřišku, jemně jí masíruje vnitřní strany stehen. Peřina padá na zem a nikoho to nezajímá. Tyčil se nad ní. Jeho ruka se přiblížila k jejímu klínu. Pevně stiskla stehna k sobě a dlouze toužebně vzdychla. Pomalu se vyprostil z jejího sevření, stáhla z něj košili, rozepjala pásek a opatrně a zdánlivě obezřetně mu sundala kalhoty. Ty chvilky, kdy se jejich rty nedotýkaly se oběma zdály nekonečné.
                  Byli nazí. Jak Adam a Eva. Opatrně se přesunuli tak, aby se spolu mohli setkat. Líbal jí krk, pořád se jí dotýkal. Všude kde mohl. Lehl si na ní. Váleli se po sobě, prali se o prostor. Převalili se, několikrát. Vztyčuje se nad ní, jeho rysy se rozpadají a skrývají se ve tmě pokoje. Ona se nadzvedá a on do ní vstupuje. Pevně ho svírá svýma nohama. Nejprve opatrně pronikne a jejich těla se dnes v noci naposledy spojí. Jemně, postupně vstupuje. Víc a víc. Přitáhla se k němu. Uchopil ji. Klečel na kolenou a jí držel v náručí. Pevně se k němu tiskla. Zvedl se a přirazil ji zády ke stěně. Začínal se potit a jí začalo docházet, že nechce sex. Že chce, aby žil. Chtěla zavýt. Ale místo toho se mu zakousla do ramene stejně jako on uprostřed všeho kousal jí. Zamilovala si ty pocity, tu chuť, tu bolest. Tělem Jí projíždí vlny. Energie a pořád, pořád dokola, pořád chtěla. Zašeptala chci. A on pochopil. Padl zpět na postel. Ona zkušeně přirážela. Dovedli se navzájem na pokraj šílenství. Cítí to, cítí to jak v ní pulzuje. Cítí jak jsou spojeni.
                   Navzájem se chvějí, plní raněné touhy. Naplnily se jim ty nejdivočejší sny. Leželi vklíněni jeden do druhého, plni ticha po stovkách výkřiků. Rozedraní, bezradní a stržení osudem. Spolu a zárověň sami. Usínají. Ví, že ji již nikdy neuvidí. Ví, že nosí jeho dítě. Vědí, že jejich dítě přežije a v něm přežije lidstvo.