Blbosti za cesty

Psát básně

Proč by ty všechny básně,

měly být hezké,

                    milé,

                       krásné?

Proč by ty všechny básně

musel básník psát?

Proč by nemohl, malou chvíli

psát něco člověk pošetilý?

Vždyť v každém je přeci cit

a básníkem může být

A kdo si třeba myslí opak,

lituji jej,

            to je hlupák.                                      

                                                                                                                               Na kameni

                                                                                                                              Na kameni krev,

                                                                                                                              pod kamenem slza.

                                                                                                                              Kdo by to byl řek‘,

                                                                                                                              myška byla drzá.

Nejsem šmírák

Na desátém kilometru,

oranice, pole.

Vidím dívku v tenkém svetru,

kalhotky má dole.

Černý krtek, mokrá zem.

Křičí na mě : „ něčum sem!“

Samomluva

Zasněný v sedě jedu,

svobodný, sám.

Popsat vám nedovedu,

co z toho mám.

V zádech mi loupe,

Trpím samomluvou.

Pot tričko koupe,

křeče mám v nohou.

Nemusí pršet

Vítr fouká,

nechce mě pustit dál.

Je silný,

        tak, že bych vzdal?

Je pozdě,

už mám svůj cíl.

Jsem sice pomalý,

však  dost mi zbývá sil.

Nemusí pršet,

jen když kape.

Tak jako na kole

i v životě se šlape.