sen?

            Poslední dobou se mi dějou vážně zvláštní věci. Rostou kolem mě kytky s kočičíma hlavama, psi mají klidně pět nohou a ty máš rozmazanej obličej.Stane se mi, že přijdu domů, ale vůbec to tam nevypadá jako u mě doma. Já ale stejně vím, že doma jsem. Vím, kde co je, ale prostě to tam nevypadá jako u mě doma. Ty mi nerozumíš? Poslouchej, tobě se nikdy nestalo, že bys byl doma někde, kde to neznáš? 

           Včera jsem šla vyhodit nějaký lahve do kontejneru. Zase tam byli. Ty auta se střílnama. Já nejsem paranoidní! Prostě po mě jdou. Nech mě to dopovědět! Byla tam nějaká paní, která venčila malinkatýho buldočka. Vzala jsem jí ho, že budu nenápadnější, když půjdu se psem, že si mě třeba nevšimnou. Na ulici stál ten černej náklaďák se střílnama. Poznali mě a začali střílet takový zvláštní kužely světla. Nechala jsem tam buldočka i láhve a utíkala jsem. Co jinýho jsem mohla dělat? Pod mejma špinavejma teniskama ubíhala silnice jako o závod. Přesně jsem věděla, co bude následovat. Bylo to jako v nějakým filmu, nebo tak něco. Přeskočit potok, povalit popelnici, hlavně se neotáčet a vyhýbat se těm světelnejm střelám, který tam pořád byly. V každý uličce číhala ta auta. Všude. Nemohla jsem utéct, jen stěží jsem se těm střelám vyhýbala. Běžela jsem po ulici dolů a uviděla tu paní s buldočkem. V ruce se mi zase objevily ty láhve, já jsem té paní vytrhla z ruky buldočka a stejně jako před tím jsem běžela vyhodit ty láhve. Byli tam. Zase tam byli! A v tom mi to došlo. Tohle je smyčka. Nekonečná smyčka, která skončí jedině, pokud podlehnu. Zase jsem tam nechala ty láhve i buldočka a běžela jsem pryč, stejně jako porvé, aby nepoznali, že to vím, ale při první příležitosti jsem rychle zahnula doleva. Ještě chvíli jsem běžela, a když už jsem nemohla, otočila jsem se a uviděla to auto. "Tak jo" řekla jsem "Já vím, že to je smyčka.Vím to!Tak mě zastřelte." Roztáhla jsem ruce. "Zastřelte mě!" Z tý střílny vystřelilo modrý světlo a povalilo mě na zem. To světlo zabilo moje tělo. Ale potom z toho auta vystřelilo ještě žlutý světlo. To zabilo mojí duši.

               Rozumíš mi? Nejde jenom o tvůj rozmazanej obličej, nebo o blbosti, jako jsou kytky s kočičíma hlavama.

               Někdy jde o víc.