Zakázaná

Pokaždé když otevřeš svá víčka

a rty tvé úsměv utvoří,

pomalu váže se hříšná smyčka

v níž každý mužský uhoří.

Nepřeji si jinou dívku z obrazů,

dokud dýcháš a voníš po jarním kvítí.

Přežil bych milion ran a vyměnil stejně tak krvavých obvazů,

pro jeden den co mohl by s tebou žíti.

Každá kapka rosy v ranních květech,

šeptá si o někom, kdo zrodil se z nich,

o někom, kdo vládne ve všech světech.

O někom komu slunce dalo smích.

Z mořských vln upletly ji vlasy,

měsíčním prachem pokryli ji celou,

ať třpytí se a leskne jejich symbol krásy.

Dívku úžasnou a skvělou

A tak dobrou noc přeju ti paní,

nech si zdát o svém kraji,

kde slunce a měsíc pokorně se klaní

a kde i ledy před tebou tají