Sexuální zločiny I. Ladislav Hojer

Nikdo přesně neví, kdy se na scéně objevil první deviant. Plastici se tento nedostatek ve vědění snažili zachytit v písni, jejíž základní text zní takto: Na scénu přichází prvý. Na scénu přichází druhý a vraždí prvého. Na scénu přichází třetí a vraždí druhého, jenž vraždí prvého, jenž vraždí sebe samého. Ano, kdo se má v těch všech vraždách vlastně vyznat?! Kde hledat počátek nitě? Kde jeho konec? O ten nám teď ale nejde.

Přehoupněme se z nejasných úvah a odhadů rovnou do roku 1978, kdy Ladislav Hojer spáchal první vraždu. Rentgenologové lidských duší tvrdí, že první vražda znamená v životě devianta nebezepečný start kariéry: první vraždou deviant získá zkušenost, kterou už bude chtít navždy opakovat, neboť to bude zkušenost pro něj nejsilnější. Bude chtít věčný návrat téhož, řekl by snad nějaký nietzscheán. Dost možná, a dost možná ne. U Hojera takové domněnky ale mají své opodstatnění, protože jeho vražedná dráha rokem 1978 neskončila.

První vraždu Hojer spáchal v Děčíně, místě už tak a ve zmíněném roce ještě pořád dost zatíženém negativní energií. Není postaveno žádnou vševědnou příručkou najisto, kdy končí vražda. Právníci by snad namítli, že končí s koncem útoku (jaká typicky právnická tautologie!). Je kopřiva zastrčená do genitálu oběti post mortem ještě útokem? Hojer se už svým poprvé zapsal do dějin bizarelie.

O dva roky později Hojer zaútočil ve vlaku na lince Praha - Děčín. Oběť nebyla vybrána náhodně: Hojer trpěl na krásné a mladé ženy; když později na jiném místě zaútočil zezadu na ženu, která působila mladistvě, ač mladá nebyla, útok nedokončil. Půl roku nato vraždil na břehu košické přehrady. Obě v relativně krátkém sledu spáchané vraždy nevybočují z temného rámce sexuálních vražd.

Démon fantazie ale Hojera probudil v zimě roku 1981. Tehdy třiadvacetiletý Hojer odjel brzy ráno vlakem do Brna. Není pochyb o tom, že jeho výlet byl lovem už od samého počátku. Hojer vyšetřovateli Markovičovi ostatně sám několikrát téměř bezelstně a se zvláštní přímočarostí motiv svých výprav popsal: Chtěl jsem se podívat po nějaké ženské.

Osmnáctiletá Ivana byla neobyčejně krásná. Co se dělo v hlavě Hojera, když tu krásu spatřil? Je možné přemýšlet tak, že byl ze všech Ivaniných nápadníků tím nejsmělejším? Tím, kdo její krásu cenil nejvýš? Přemýšlet jistě, neboť papír snese mnohé. To, co se ale dělo pozdě v noci, kdy si ti dva zkřížili cestu, do úvah o kráse už nepatří.

Hojer svou oběť uškrtil, znásilnil a zohavil: mrtvé uřezal obě prsa a vyřízl genitálie. Kořist uložil do igelitové tašky a odvezl do svého pražského bytu. Vyšetřovatele zajímalo, k čemu části těla používal. Není možné, aby z titulu své profese netušili. Přesto byli zaskočeni. Vůbec všichni jako by tušili, přesto všichni byli zaskočeni. Byl rok 1981 a příběhy se tiskly na sotva barevné stránky Květů a Mladého světa. Stránky v těch letech nesly nemálo zlopověstných znamení. Hojer odřezaná prsa po osm dní pokládal na záchodovou desku, ohmatával je a přitom používal odřezaný pohlavní orgán k masturbaci.

Po osmi dnech Hojer části těla uvařil ve slané vodě a snědl s křenem a hořčicí. Jeho mentální úroveň mu dovolila i tento komentář: Ale nebyl to žádný pošmak...

V témže roce Hojer spáchal svou poslední vraždu. Zdánlivě při ní překračuje svou typologii, když si za oběť vybírá ženu jedenapadesátiletou. Zdálo by se. Ovšem i tato žena je neobyčejně krásná - jaký protiklad k Hojerovu zjevu. O protikladech ale pojednávat nemůžeme, neboť bestiální vražda nemá s dialektikou nic společného. Její tajemství snad vězí v hlubinách krevního řečiště vraha, snad ještě hlouběji v genetickém kódu, jakkoli je pojem vědy proti skutečnosti zločinu bezvýznamný. Mezi Hojerem a jeho oběťmi nebylo pro pojem místa. Absence pojmu, absence vědění, jen prostý fakt, nemožnost poznání nahrazená tajemstvím čísla: třetí na scéně, jenž vraždí druhého, jenž vraždí prvého, jenž vraždí sebe samého... Snad ani poté, kdy začalo vyšetřování a soudní proces, nebyl Hojer pro svou lehkou retardovanost, a kdoví proč ještě, všude se hemžícími pojmy vzrušován.

V roce 1986 byl oběšen.