Výslech na policejní stanici

pozval jsem si ji do výslechové místnosti. usmívala se. bylo to naše první shledání po letech.

myslela, že jsem furt ten starej vocas. na uvítanou jsem ji fláknul z jedný, pak druhý strany obličeje, až se ji tváře zarděly. tak se zdá, že pochopila, co ji čeká. svižně a bolestivě jsem seknul jejím atraktivním ksichtem o stůl. zaúpěla – málo platný. přidržel jsem si ji tam pravačkou a levou rukou strhával z ní gatě, až jsem posléze nahmatal, po čem pátral.

bílá prdel, trochu zkostnatělá drogama a mezi půlkama ještě funkční mechanická broskev. trochu vyschlá žel. zabořil tam ptáka a tvrdě přirážel. ta svině řvala ze všech sil a já ji dál šmirgloval. nepřišla pomoc. smajlík. gesicht už měla nadosmrti zřízenej a kundu jakbysmet. vyprchal její minulý půvab, když jsem s ní byl hotov mrštil jsem ji hlavou o stěnu. ale ne, kuci zas budou muset vymalovat - kýčovitý klišé, nebo moderní umění?. svezla se na kachle jak dům z karet – další klišé, ale nejlíp vystihne podstatu. tiše sípala. co teď s ní? tasím z koženého pouzdra matově černou spravedlnost čz 75 a vkládám hlaveň mezi její sladký rtíky. tlumeně to duní. slyším, jak se usírá a zpod prdele na dlaždice prosakuje kaluž. že by začala zas menstruovat? celkem binec. a kdysi jsem ji miloval. s úsměvem na rtech zabředám do nostalgie a jdu si ohřát v mikrovlnce bagetu.