Nemoc (z)nič (v)ní

 V mozaice strachu v deliriu vůle
nesou se kroky bez šlápot,
jen těžká postel nezná pot
snášený roky v ubzučeném úle

Kočičky v okně zaťaly své drápy
do dechu peřin s polštářem,
kde jméno, kdo jste, odpáře
šílenství vteřin, jež se na dně trápí


V bezmoci hořce zapulsuje zánik,
sevře rty vzdorem k pokání,
kde hrdý rozum dotká nit
ušitou sporem, co je smrt, co za ni


Pod hlavou pachuť nezkrocené šíje
šeptne, co všechno nestrávit,
ze slov, jež v prózu sepsal svit
v očích, co zdechnou v dlani kachexie