Dílo č. 9 - Dáváš někdy víc, než musíš

dáváš někdy víc, než musíš
či co chceš na úkor
zasahovat se snažíš
až kam chceš
vlastní iniciativu dáváš fest
a to rozhodně nejen chvíli pouhou
bojuješ po písmenkách i s kým nechceš
umíš projevit se na protest
máš tu plazící se
i něžné
oddané čemukoli
i věcné
i ty co kolem krku tě rády obejmou
i ty co více řekněme pojmou
i prskající navenek
a pak brečící do polštáře
vyznat se tak v nich
a čekat vděk
to nikdo nedá
tak těm co přehání
věčná souvislostní běda
milován i nenáviděn
toť k žárlení mnohým
ač proklouzávající písmákem
poskakující tvá duše sem a tam
se srdcem otevřeným
umíš a dáváš
i skrýváš to své
navenek možná nepatrné
ale tak to zůstane
mít tě celého
toť zůstat má snem
jen vtírajícím rozpouštějícím snem
a to je potřeba
den za dnem
nechť tvé já
jen tak mezi námi všemi ostatními lehce proplouvá
a sem tam promlouvá