Kostel bičování

Nebýt dvou řádků, které jsem vykopírovala, zařadila bych dílo asi do jiné kategorie. Ale takhle je víc možností 

Kromě toho, co napsal Kuchot, a že si myslím, že i slova o lásce k ženě omrzí, když jsou to obtisky slov jiných lidí, připouštím, že je uvěřitelné, že to bylo napsané z vnitřní potřeby. Slova omrzí, láska určitě ne.

Dlažba bičování 

Mne do kolen tlačí

Dobře vystiženo. Jeruzalém mám ještě v čersvé paměti - brečela jsem tam každý den. Dík za připomínku.

Víš, Kuchote, slova o lásce k ženě přece také už vyřkli muži ve všech možných podobách...Stejně to neomrzí znovu vyslovovat a psát, číst. Prostě každý člověk potřebuje prožít svůj vlastní příběh a některé základní, opakující se věci prožít sám a vyslovit sám pro sebe nebo i pro druhého. (partnerská láska, vztah k Bohu, opuštění rodičů, přijetí své smrtelnosti, láska k dětem...). Je to prostě lidské. Tady zcela konkrétně každý křesťan a každý člověk se také potřebuje nějak postavit ke smrti Ježíše Krista (podrobný popis jeho zástupné smrti včetně toho bičování je základní a rozsahem podstatnou částí každého evangelia). A něco k tomu vyřknout. I když už to před ním udělali miliony a po něm to třeba taky miliony udělají. Zrovna toto je prostě součást příběhu každého křesťana. Uznávám, že to není zrovna originální téma. Ale jiná témata přece také nejsou originální - zamilování, sex, svatba, narození dítěte...

nemyslíš, že už ta samá slova lidé vyřkli ve všech možných podobách? proč to říkat stále dokola, a proč to stále číst?

Pujdes do nebe, neboj.

dnes už sa v kresťanskej poézii aj bulí? ty jo , to je pokrok

oddané

ajajajaj, zadrž !