Sedla si můra na stínidlo noci

Možná i křídla nočních můr mají svůj smysl. Mé přání je takové, ať Těm, jimž se zdají, se nevrývají pod kůži a dopřejí jim klidný spánek... Ještě jsem se k tomuto snu, jehož obsah jsem víceméně ve verších shrnul, vrátil. Nebyl to můj sen, ale týkal se mě. Vlastně se dá říci, že ovlivnil určitým způsobem mé kroky. Pochopil jsem, že jde o zkoušku přátelství, jež bych označil za velmi pevné a prověřené. A vzal jsem si z toho, že přichází okamžik, kdy takové přátelství bude stát před zkouškou. Jednou z nejtěžších. Může se zdát, že je velmi snadné vzít si něco, o co člověk celou dobu usiloval, a co se mu najednou samo nabízí. Konečně kýžený ráj, zdálo by se. Jenže v tom bylo jakési "jenže". Nabízená šance s sebou nesla i oběť na druhé staně, a to takovou, že by dotyčnou osobu zničila. Zničila by její duši. To jsem nechtěl připustit, protože jsem se celou dobu snažil myslet víc na ni než na sebe. I když bych asi nebyl člověkem, kdybych neprahl po překročení i této hranice, již jsem si sám vytyčil. "Víš, je to asi blbé, ale chvíli jsem měla pocit, že jsi byl darem od Boha, mou druhou šancí, a tím, že jsem tě odmítla, mě teď čeká trest." "To je nesmysl, to si nemyslím. A co hlas, co tě přede mnou zrazoval? To byl jako ďábel? Nebo ten samý Bůh, co by tě teď měl trestat? Spíš si myslím, že by bylo proti Bohu, kdybys pro mě zničila to, co sis vybudovala a co já osobně považuju za božský dar, ten nejcennější." "Takže už mi šanci nedáš?" "Sama víš, že jsem ti jich dal jako nikomu. A nikdy jsi nenašla vůli se pro mě rozhodnout. Teď je již pozdě. Nebylo by to dobré... Ale to nic nemění na tom, jak jsem tě miloval a že přítele a oporu ve mně najdeš vždy. Nezradím ale, v co věřím, to bych zradil i tebe. Jdu do toho i s tím, že se možná už neuvidíme, ale ty budeš šťastná a potřebuješ, abych udělal právě tohle, i když tě to možná děsí..." "Cítím se teď hrozně prázdná." "Podívej se, je tu nový život, který tě naplní. Asi to takhle mělo být a člověk to má přijmout. Sama víš, jaké chování ti u jedné z nejbližších osob vadí. Snad ti mé rozhodnutí pomůže, abys nešla v týchž šlépějích. Jen když si člověk uvědomí bolest druhých, překoná tu svou, její plameny vyhasnou a nespálí tě... Věřím, že jednou pochopíš, že jsem se rozhodoval jedině tak, jak jsem mohl. Právě pro to silné přátelství, pro ten cit, pro tu lásku...Hnízdo je základ, tři stébla unesou někdy více než kamenný most..."